Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Light of the Morning Star - Wings in the Night Sky (EP)

Light of the Morning StarWings in the Night Sky (EP)

Victimer6.10.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Čtyři nové skladby přímočařejších a zlověstnějších nekromantiků Light Of The Morning Star.

Tentokrát velmi aktuálně, protože jsou to pouhé dva dny, co oficiálně vyšlo nové EP mezinárodní gotické formace Light Of The Morning Star. Dvojice, která se společně našla v posedlosti vampýrismem a duše nemrtvých následuje svým viděním gotického metalu. Nebo spojení dark metalu a gothic rocku, obojí bude nejspíš správně. Důležitá je ta nekromantická esence, hororové prostředí a žízeň po krvi. Bubeník Jamie Saint Merat jinak natloukl všechna alba Ulcerate a aktivní je momentálně také ve Verberis, kterým také koluje v žilách živelná podzemní hmota. S Light Of The Morning Star se ocitáme na jiném území, v zámeckých komnatách a temných sklepeních vyskládaných rakvemi, odkud vychází hudba ne nepodobná orchestru nemrtvých. Společnost mu dělá tajemný kolega O-A, který má svědomí vše ostatní kromě bicí artilérie a nejspíš je v tom gotickém prostředí namočený až po uši.


Kapela má na kontě čtyři nahrávky, dvě alba a dvě EPka. Dva roky stará nahrávka Charnel Noir mi neunikla, ale moc jsem ji nestihl pobrat a probádat. Byla svým způsobem nevýrazná, ale také vykazovala prvky jistého podivínství, což je u podobně laděných spolků jen ku prospěchu věci. Oproti tomuto albu je nové EP víc agresivní, dynamické a zlostnější. Jako by zubatější. Přímočařejší. Pouhé čtyři skladby na ploše necelých 18-ti minut dělají dobrou službu nám, kteří nebyli a nejsou hudbou Light Of The Morning Star úplně zasaženi a prahli po změnách. V tom EP Wings In The Night Sky mohu doporučit.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/lotms%20band.jpg


Když tak poslouchám vokál mistra O-A, jsou místa, kdy mi docela připomíná Mathiase Lodmalma ze Cemetary. Což vhledem k přímočaré povaze EP není úplně od věci ani hudebně. Light Of The Morning Star jsou ale přece jen obřadnější, vznešenější. Je v nich víc teatrálnosti a upírské chuti sát krev z krku lidské oběti. To lze z jejich hudby opravdu vycítit, a jsou to plusové body, ne jen rozmazané domněnky. Možná bych zmínil stylovou blízkost The Vision Bleak, tu hororovou Abysmal Grief, a někdo v tom najde možná kousek starých Moonspell nebo Tiamat. Light Of The Morning Star se ovšem snaží jít svou vlastní cestou. Jen to není ještě úplně vybroušené a vydařené momenty střídají pocity nedotažení a nerozhodnosti kudy se vlastně vydat. Kapela se snaží kloubit různé polohy a vlivy a možná je to na ni zatím trochu moc. Asi bych víc ocenil, kdyby šla ta obřadnost zpřehlednit, aby šla snáz definovat. Takový ten věčný otisk, který tam zatím není.


Takto jsou Light Of The Morning Star víc osvěžením, jak skutečně ligovou kapelou. Nový materiál má zajímavé parametry, svým záběrem působí poměrně dost odlišně od svého předchůdce, ale jeho pravost v sobě posluchač pořád převaluje a trochu bádá, kterým jazykem nemrtvých k nám vlastně chtějí tihle dva chlápci promlouvat. Každopádně si píšu do deníčku, podobných nahrávek není nikdy dost a budu čekat na třetí velké album, které by mohlo definitivně prolomit ledy. Teď jsem sice pozitivní, ale pořád nepolapený zasmušilec (snad) na dobré cestě vstříc světlu nového jitra.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky