Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Light of the Morning Star - Wings in the Night Sky (EP)

Light of the Morning StarWings in the Night Sky (EP)

Victimer6.10.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Čtyři nové skladby přímočařejších a zlověstnějších nekromantiků Light Of The Morning Star.

Tentokrát velmi aktuálně, protože jsou to pouhé dva dny, co oficiálně vyšlo nové EP mezinárodní gotické formace Light Of The Morning Star. Dvojice, která se společně našla v posedlosti vampýrismem a duše nemrtvých následuje svým viděním gotického metalu. Nebo spojení dark metalu a gothic rocku, obojí bude nejspíš správně. Důležitá je ta nekromantická esence, hororové prostředí a žízeň po krvi. Bubeník Jamie Saint Merat jinak natloukl všechna alba Ulcerate a aktivní je momentálně také ve Verberis, kterým také koluje v žilách živelná podzemní hmota. S Light Of The Morning Star se ocitáme na jiném území, v zámeckých komnatách a temných sklepeních vyskládaných rakvemi, odkud vychází hudba ne nepodobná orchestru nemrtvých. Společnost mu dělá tajemný kolega O-A, který má svědomí vše ostatní kromě bicí artilérie a nejspíš je v tom gotickém prostředí namočený až po uši.


Kapela má na kontě čtyři nahrávky, dvě alba a dvě EPka. Dva roky stará nahrávka Charnel Noir mi neunikla, ale moc jsem ji nestihl pobrat a probádat. Byla svým způsobem nevýrazná, ale také vykazovala prvky jistého podivínství, což je u podobně laděných spolků jen ku prospěchu věci. Oproti tomuto albu je nové EP víc agresivní, dynamické a zlostnější. Jako by zubatější. Přímočařejší. Pouhé čtyři skladby na ploše necelých 18-ti minut dělají dobrou službu nám, kteří nebyli a nejsou hudbou Light Of The Morning Star úplně zasaženi a prahli po změnách. V tom EP Wings In The Night Sky mohu doporučit.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/lotms%20band.jpg


Když tak poslouchám vokál mistra O-A, jsou místa, kdy mi docela připomíná Mathiase Lodmalma ze Cemetary. Což vhledem k přímočaré povaze EP není úplně od věci ani hudebně. Light Of The Morning Star jsou ale přece jen obřadnější, vznešenější. Je v nich víc teatrálnosti a upírské chuti sát krev z krku lidské oběti. To lze z jejich hudby opravdu vycítit, a jsou to plusové body, ne jen rozmazané domněnky. Možná bych zmínil stylovou blízkost The Vision Bleak, tu hororovou Abysmal Grief, a někdo v tom najde možná kousek starých Moonspell nebo Tiamat. Light Of The Morning Star se ovšem snaží jít svou vlastní cestou. Jen to není ještě úplně vybroušené a vydařené momenty střídají pocity nedotažení a nerozhodnosti kudy se vlastně vydat. Kapela se snaží kloubit různé polohy a vlivy a možná je to na ni zatím trochu moc. Asi bych víc ocenil, kdyby šla ta obřadnost zpřehlednit, aby šla snáz definovat. Takový ten věčný otisk, který tam zatím není.


Takto jsou Light Of The Morning Star víc osvěžením, jak skutečně ligovou kapelou. Nový materiál má zajímavé parametry, svým záběrem působí poměrně dost odlišně od svého předchůdce, ale jeho pravost v sobě posluchač pořád převaluje a trochu bádá, kterým jazykem nemrtvých k nám vlastně chtějí tihle dva chlápci promlouvat. Každopádně si píšu do deníčku, podobných nahrávek není nikdy dost a budu čekat na třetí velké album, které by mohlo definitivně prolomit ledy. Teď jsem sice pozitivní, ale pořád nepolapený zasmušilec (snad) na dobré cestě vstříc světlu nového jitra.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky