Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lisa Hannigan - Sea Sew

Lisa HanniganSea Sew

Symptom6.6.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Posluchač pozná, když jen upřímná snaha dobré album nedělá. V záplavě hudebních děl bezpečně rozpozná i ta, která se nelesknou jen na povrchu. Čtěte, nechte se přesvědčit.

Co Lisa Hannigan přináší, není převrat na poli inovace žánrů. Chytře spojuje přímočarost rocku s hravostí alternativy a to vše roubuje na folkový základ. Dilema debutu Sea Sew spočívá v jisté míře všednosti versus přesvědčivost a osobní kouzlo. Když hledám slova, kterými bych album charakterizoval a postavil na jejich základě recenzi, napadá mě – upřímnost, radost, hravost, vyspělost, ale i sentiment.

 

Po letech spolupráce s o něco slavnějším Damienem Ricem, v časech, kdy už je notoricky známá hitovka The Blower’s Daughter pevnou součástí hudební historie, nastal čas vzít osud do vlastních rukou. První vlaštovku vyslala Lisa Hannigan do světa v podobě singlu Lille, který je roztomile pitoreskní, působí jako dětská ukolébavka, přesto jde o vážně míněnou skladbu, která se zbytkem alba zvedla kritiku ze židlí.

 

Usuzovat o skladbách z pohledu hudební teorie nebudu, neumím to. Všechny nástroje, a že jich není málo, spolu bezvadně spolupracují a navzájem si dodávají větší hloubku. Rozklady vybrnkávaných akordů možná nejsou překvapivé, ale mělo by smysl chtít za každou cenu přijít s něčím netypickým? Celou eufonii navíc podtrhuje autentický zvuk nástrojů, který působí opravdu vitálně.

 

Duší alba pro mě byla, je a bude skladba Sea Song, navozující stav absolutního blaha. Přirozeně jde o čistě osobní preference, na nichž se možná neshodneme. Jak tedy popsat nepopsatelné? Dost dobře to nejde, jen poslech vyjeví moc hudební tvořivosti přenášet i hory. Alespoň dva přívlastky si neodpustím – svižná a éterická. Skladbu vedou smyčce a bicí, kytara vcelku zaniká.

 

 

Výše zmíněné osobní kouzlo míří samozřejmě přímo na Lisu Hannigan, autorku všech skladeb, kromě sedmé Courting Blues (tu napsal skotský písničkář Bert Jansch pro své první album z roku 1965). Její rukopis a vzhled nepostrádají rozvernost Amélie z Montmartru. Například Pistachio je přesně taková, rozverná. Jinou krásnou ukázkou dobře odvedené práce je předposlední Teeth, která se rodí v lehkých tónech piána, dospívá za hřmotu všech nástrojů a do reality vás vrátí až krátké závěrečné diminuendo. Jestliže hudba obecně svádí ke snění, pak pro tu na Sea Sew to platí dvojnásob. Na „vině“ je pochopitelně i přitažlivý hlas, krásný sám o sobě.

 

Pro případ, že jsem se vyjádřil nejasně, ve zkratce rekapituluji – album pro chvíle pohody. Vše od ručně pleteného obalu (vyrobila Lisa spolu s matkou Frances) po okrajové noty má tu správnou velikost. Nepadne každému, jak bývá zvykem, ale dost řečí, na debut prvotřídní materiál.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

GF666 / 18.8.15 19:17

Na českou scénu se patří z vysoka vy... Když jim mažete med kolem huby, tak se to lísá, ale běda říct, že se to zkrátka nepovedlo... To je řevu. Najednou to už není, díky pane redaktore, ale ten pisálek má v uších nastláno... To je přístup? Já coby muzikant zírám na tvrzení, když neumíš hrát, nekritizuj. Ale pokud tě baví, chválit můžeš? To je jak na dětským hřišti. Baví mě místní urážky lidí, že pro autora recenze je hudba novýho Brichty moc tvrdá, a že asi poslouchá Mandrage atd. Když se mrknete na jeho sled recenzí a reportu, je jasné, že naopak poslouchá mnohem mnohem tvrdší a brutálnější muziku a že se Datlovi věnoval hlavně kvůli tomu, že ho deska coby fanouška starší tvorby tohoto umělce zkrátka rozčarovala. Z diskuse nevím, zda jsou legračnější fanoušci AB nebo pan B sám, jak se snaží mít poslední slovo. Tak nelíbilo, no! Svět jde dál. Věřím, že si desku koupí i tak dostatek lidí, co ji budou nadšeni a že ve Sparku se objeví chválivá recenze a rozhovor. Tak o co jde? Nelíbí no. Autorovi recenze vzkazuji, ať se nenechá odradit a dál píše bez obav z davového šílenství a vzteku. Nelíbí, no!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Norr / 6.6.14 10:42odpovědět

Skvělá muzika a úžasně sympatická Lisa! Klip k "What'll I Do" je jednoduchej a přece tak pozitivní. Díky za recenzi.

Ruadek / 6.6.14 8:42odpovědět

Tak tohle mi udělalo velikou radost - zmínka o jejím debutu, který už má dnes svého následovníka, album Passenger z roku 2011. Lisu poslouchám už nějaké dva, možná i tři roky. Viděl jsem ji naživo, kde mě rozsekala upřímností, s jakou svou hudbu podává lidem. Krásná a křehká mladá dáma, Irka ve všech směrech, s hlasem zcela neopakovatelným. Passenger už je jinde, Sea Sew čerpalo ještě o něco víc z minulosti s Damienem. A Sea Sew? Ano, naprosto výjimečná deska absolutně fenomenální dámy, co má cit pro silné a přitom křehké skladby. Trochu to zavání i další personou Irska - Hansardem, frontmanem The Frames. Za recenzi - pěknou - moc díky, svého času jsem tady chtěl napsat zmínku o její dvojce ale nevyšlo to. Vidím to s hodnocením podobně, 90% bez mrknutí oka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky