Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lišaj - Mezina

LišajMezina

Victimer7.8.2018
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Ticho je zvrásněné krajinou i zvuky, které nejde pustit z hlavy. Nová downtempová pohoda Lišaj zaparkovala v Nízkém Jeseníku.

S Mikulášem a o Lišaj jsme si už v rámci Echoes povídali. Jak formou recenze, tak v rozhovoru. A taky poctivě poslouchali předchozí nahrávku Szara. Já z pozice posluchače, kterému je podobně laděné minimalistické dílko vždycky po chuti a kterému se dobře přemítá ve společnosti lehkých ozvěn elektroniky. Je to tak trochu o hledání, spojování různých zvuků s konkrétními místy nebo o rozeznávání jednotlivých zvuků a řazení do kategorie živých organismů či strojů. Může to být zábava, tomu věřte. A taky je to o odpočinku, o tom soustředěném. Na Szara jsme se dotkli Baltu a tohle spojení jsem vnímal jako nadějné, svým způsobem ojedinělé a křehce inspirativní. Díky nové nahrávce Mezina jsme zas o společný krok dál a řekl bych i blíž. Ono se to nakonec samo nabízí a hned vysvětlím proč.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/li%C5%A1aj%20harta.jpg

 

Mezina je vesnice nedaleko Bruntálu a kousek pod ní je zase přehrada Harta. A na druhé straně přehrady je docela snadno viditelná obec Roudno. Teď v rychlosti proleťte názvy skladeb, klidně si proleťte i mapy.cz a je víceméně jasno. Už víme, kde jsme. Tento kraj zkrátka v Mikulášovi zanechal nějaké stopy. Uložené poznámky v paměti a zvukové útržky, na které se tyhle poznámky nabalují. Bylo jich rozhodně dost na to, aby vznikla celá jedna nahrávka. Mezina, Roudno a Slezská Harta jsou navíc místa, kam jezdím rád a často i já, takže se mi náramně hodí do krámu o nich psát. Ale o mé psaní tu naštěstí nejde.

 

Mikuláš dal dohromady novou koláž zvuků a hlasů, aby znovu vdechl život překrývanému šepotu v kombinaci s hluky a ve tmě světélkující mystikou lesa. Aby spojil v jeden celek prvky downtempového ambientu a rapu se spoustou dalších vjemů a osobních zpovědí. Po hudební stránce je to docela dobrá hra na schovku, pokud nejste s takto orientovanou produkcí příliš často ve styku a řekl bych, že dost tajemnosti a různorodých domněnek zbylo i na ty, kterým stojí za to se tímto směrem vydat častěji. Hlas, který potom tichý hluk z Bruntálska doprovází je na bázi rapu či deklamace. Ztišené, neagresivní, podkreslující.

 

 

Aby bylo v mlze Lišaj ještě o něco jasněji, zkusím hudbu pojmenovat jako střet zvuků přírody se zvuky civilizace, města. Nebo klidně jako setkání přírodní autenticity se stroji, v tomto případě moderními vymoženostmi, díky kterým se podařilo vše zachytit a dostat do finální podoby. Hudbu Lišaj lze vnímat jako poletující hmyz stejně dobře jako dozvuky vzdálené fabriky, která přes den není slyšet, ale v noci její ozvěny dojdou až k místu, odkud lze vleže nad Mezinou dobře a dlouze pozorovat noční oblohu. Nechat se unášet, vstřebávat detaily a meditovat.

 

Mezina je především relaxace, ať už se na to dívám různým pohledem. Během titulní skladby, ve které zahostuje Sweeps 04 jsme nejblíž ambient/industriální kapse, která se nahrávce lehce vymyká a posílá ji od přírody blíž k městu, ale jinak je to čisté snění a pohyb po vrstevnicích sopečného původu. A schválně... jaký je vlastně rozdíl mezi zvukem deště na konci skladby Roudno a jaký je ten industriálně chladný, který by měl pohánět skladbu před ní? Vždyť jsou tady spolu, kousek od sebe. Ten pověstný kousek je v tom všem kolem a Mezina se to snaží spojovat. A já myslím, že to dělá dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky