Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Long Distance Calling - Long Distance Calling

Long Distance CallingLong Distance Calling

Jirka D.18.3.2011
Zdroj: CD (# 0504548)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Silná emoční hudba, pro kterou je potřeba se pouze otevřít a nechat ji proudit skrz sebe. Limitovaná edice je balena v parádním šestipanelovém digipaku s dvanáctistránkovým bookletem, o jehož grafickou stránku se svými kresbami postaral Sebastian Jerke. Přiloženo je bonusové CD obsahující živý záznam z festivalu Roadburn, Nizozemsko 2010.

Když jsem asi před dvěma dny přemýšlel, že bych zase napsal svůj měsíční top 5, dospěl jsem k závěru, že tentokrát bych musel psát pětkrát o jednom albu. Jeho vydání mě zaskočilo, nečekal jsem ho a do poslední chvíle jsem nic netušil. Mám rád taková překvapení… Na novinku německých Long Distance Calling jsem nevydržel čekat a stáhl si ji hned, jakmile to šlo. A jestli i ty neviditelné bity informací způsobily silný emoční zážitek, tak to si ani nechtějte představit, jakou radost jsem měl minulý týden, kdy jsem si vyzvedl novou limitovanou edici, ve které je studiová nahrávka doplněna o další disk s živým záznamem a vše je zabaleno víc než nádherně v graficky vytříbeném digipaku, který dělá čest svému jménu i vkusu kapely samotné. Radost opravdu velká, doufám, že to cítíte…

 

Ačkoliv jsem tu už o L.D.C. psal (recenze na předchozí desku Avoid The Light), přesto mám pocit, že o této partě se moc neví a tak si na úvod dovolím několik velmi stručných poznámek, jakže se to s touto kapelou má. L.D.C. fungují od roku 2006 a za tu dobu zvládli vydat kromě dema tři studiové nahrávky a jedno splitko. Jejich tvorba je čistě instrumentální a naladěná na rockovu vlnu, ke které můžeme doplnit přívlastky jako „post“ a nebo lépe prosté „instrumental“. Nicméně jedna skladba na albu vždy porušuje nastavené pravidlo a tak se při poslechu nahrávky se zpěvem setkáte. Na svědomí jej má vždy hostující zpěvák a nutno přiznat, že o žádného Frantu Nepivodu z Horní Dolní nikdy nešlo. Jestli na minulém albu zářil Jonas Renkse z Katatonie, tak tentokrát … ale to bych už předbíhal, vydržte.

 

Přemýšlím, jak o novinkovém albu začít a něco nepokazit. Připadám si, jako když stojím na pokraji rozkvetlé louky a někomu se snažím popsat všechny květy, které na ní září svými barvami. Vkročit do ní a pošlapat tu nádheru nebo balancovat na pokraji a snažit se naznačovat, jaké vzácné květy jsou kdesi uprostřed? On poslech sám mě obsazuje do podobné role a tak se nezřídka přistihnu při stavu takovém, že bych nejraději přestal dýchat a srdce zastavil, aby ani sebemenší záchvěv nerušil tu lehkou auru, kterou kolem mě hudba L.D.C. vytváří. Při prvních tónech jakoby mi z hlavy zmizel onen šedý svět, který si tam vytvářím a osobní realita se začíná proměňovat v jinou, tajemnější, napínavější, plnou vnitřního náboje a přitažlivého kouzla. Je blízká, skoro nadosah, cítím ji těsně vedle sebe, ale přesto ji nedokážu uchopit, klouže mi mezi prsty a neustále utíká, je vždy o krůček přede mnou, ale přitom není tak daleko, abych s ní ztratil kontakt. Skoro jakoby se mi vysmívala, ušklíbala se nad mou malostí … ale ne, ona jen ukazuje cestu v okolní temnotě, láká mne k sobě a éterem vysílá lehký závan slov „následuj mne“ … Into The Black Wide Open.

 

Jestli první skladba působí tajemně, ovšem s velkým vnitřním napětím a skrytou dynamikou (klip přikládám), tak píseň následující The Figrin D’an Boogie nic neskrývá a svou sílu a emoční hloubku rozdává každému, kdo o ni stojí. Z jejího finále vám bude šťastným vzrušením běhat mráz po zádech, není divu, že tento motiv byl použit do traileru alba. A už jsem v louce! Už šlapu po květinách! Otáčím se a vidím tu spoušť, velké šlápoty suchých faktů … ale musím dál, musím se dostat ještě pár kroků dopředu, ještě kousek, protože tam kvete skladba nazvaná Middleville a je to právě ta jedna jediná, která se může chlubit zpěvem; a to nikoho menšího než Johna Bushe, který se nyní angažuje v Armored Saint, dříve v Anthrax. A je to skvělá skladba! Květina takové krásy vás donutí pokleknout a nasávat její omamnou vůni, snad vám až ošálí smysly a vy si budete přát mí jen takové květiny a žádné jiné. Snad budete chtít i pokosit celou louku a nechat pouze tuto jednu čarokrásku… ale co byste dělali s takovou kupou voňavého sena? Nakonec zjistíte, že ta louka je krásná právě taková, jaká je a že je lepší do ničeho nezasahovat … ono takových architektů přírody už tu bylo! Poslední skladba Beyond The Void je už jen lehoučký odpočinek, klesáte do trávy, nechce se vám vracet zpátky, odpočíváte … je to jako modlitba … hudební meditace...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky