Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lucifer

Lucifer's Child / MystifierUnder Satan's Wrath (split)

Garmfrost22.4.2022
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Šestice skladeb dvou rozdílných a přece podobných kapel představuje nespoutanou živočišnost plnou hněvu, vášně a parádních melodií...

Tohle album ve mně hned od zveřejnění prvních informací o jeho vzniku vybudilo ohromnou zvědavost. Agonia Records dala prostor svým koňům, řeckým satanášům Lucifer's Child i brazilským legendám Mystifier, kteří jsou jinak zaštítěni Season of Mist. Společně vydali split nahrávku Under Satan`s Child, pojmenovanou podle začátku názvů skladeb. A jak to dopadlo?

 

mystifier 

První půlka desky patří divočákům Mystifier. Přiznávám, že jsem o jejich návratu neměl tušení. Letmo jsem si pamatoval zběsilý blackový masakr z přelomu let osmdesátých a devadesátých let, který tehdy produkovali, a že se mi docela líbili, ale velice rychle byli přehlušeni dalšími a dalšími peckami, které se tenkrát na moji bezvýznamnou osobu valili ze všech koutů světa. Hned první skladba, která album otevírá, Death Beyond Holy Creation, slibuje ohromnou zábavu. Předpotopní black mixuje postupy rané Sepultury a prvních helénských čertovin. První dojem byl ten, že jsou to Lucifer's Child a nahráli cover Rotting Christ nebo Varathron z první éry. Což o to, Lucifer's Child předělávku nahráli, ale ikony největší. O tom však později. Mystifier to s dobrým zvukem a puncem staré školy, kterou ostatně pomáhali budovat, sluší. Hodně. Melodické výpady, svižné tempo, nathrashlé sekanice a opravdu dobré vokální kreace činí z této skladby dobrý zážitek. Under Ihnumane Evil Spells pokračuje ve stejném stylu a v o něco méně chytlavém módu, ale stále velice slušném. Až třetí, závěrečný cover od Samael, nesmrtelná hymna Worship Her, mě nebaví. Pokud Mystifier sleví z ďábelského tempa a opustí své teritorium, vkrade se na scénu nuda. Ano, nevěřil bych tomu, ale tvorba Samael v cizích rukou je nudná.

 

lucifer

 

Na příspěvek řeckých Lucifer`s Child jsem se těšil o poznání víc, a rozhodně nejsem zklamaný. Satan's Wrath velice příjemně navazuje na zatím poslední řadovku kapely The Order. Je možné čekat „rottingchristovský“ naturel staré doby v moderním a řádně nakopnutém hávu. Kytary řežou, bicí uhání, sóla běhají po hmatníku nad sekanými kily a do toho skvěle a agresivně řve křikloun Marios Dupont. Ze skladby čiší nespoutaná energie, divokost i cit. A harmonie. Rovněž následující vypalovačka Nova Tenebris s takřka ambientním začátkem kapele ostudu nedělá. Po tichém úvodu a basovém předělu se vypravěčský styl vrací k poutavé řezbě prvního songu. Kytarové i basové, potažmo klávesové orgie páně George Emmanuela zkrátka zbožňuju. Už dávno přerostl své vzory, a byť je stále znát, odkud vzešel, umělecky má všechno dotaženo do posledního puntíku. Příjemný zážitek. O tom žádná. Poslední skladba patří rovněž předělávce a já s trochou obav čekal, jak se popasují s Enter the Eternal Fire. Přece jen Bathory hráli poněkud jiný styl blacku než Rotting Christ, Necromantia atd. O Under the Sign of the Black Mark toto tvrzení platí stonásobně. Po krátkém rozkoukání se ujišťuju, že jsem se bál neoprávněně. Nový kabát nestárnoucí klasice sluší. Lucifer`s Child skladbě zachovali původní ráz, přidalo se na gradaci, a co ztratila čistším zvukem na starodávné špíně, získala jižanským naturelem na energii, vzteku a vzdoru. Podle mě tato verze nemůže nikoho zklamat.

 

 

A jsem na konci svého plkání. Under Satan's Wrath je dílo krátké, něco málo přes půl hodiny. Šestice skladeb dvou rozdílných a přece podobných kapel představuje nespoutanou živočišnost plnou hněvu, vášně a parádních melodií. Obě kapely mě dokonale nalákaly na své další nahrávky a připomněly, že si mám pustit i ty starší. Myslím si, že si Agonia Records může spokojeně promnout ruce. Dobrý počin.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky