Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lucy In Blue - In Flight

Lucy In BlueIn Flight

Jirka D.2.5.2019
Zdroj: CD v papírové pošetce (# KAR 167CD) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Historizující deska od mládežníků z Islandu, u kterých zatím snaha strefit se do předlohy převažuje nad vlastní uměleckou licencí.

Lucy In Blue jsou z Islandu, což v kontextu místních kvalit hudební scény může vzbuzovat docela vysoké naděje. Tihle týpci patří k mladým spolkům, fungují od roku 2013, debutovali až v roce 2016 stejnojmennou deskou a teď v polovině dubna představují jejího pokračovatele In Flight. Výkonnost zatím nic moc a stejně tak bych na tom byl po několika posleších i s hodnocením jejich aktuální formy - zatím se budeme držet při zemi. Bez ohledu na to, že se v promo materiálech objevuje slíbená účast na letošním Roadburnu.

 

Lucy In Blue band

 

Co jejich aktuální deska přináší? Nového, řekl bych, skoro nic, protože obsah nahrávky si mocně dopřává ze starých dobrých Pink Floyd (úplně těch starých) a jejich kolegů King Crimson. Takže ano, hodně psychedelie, hodně prog rocku a jen velmi málo vlastních nápadů. Album In Flight nás zavede na konec 60., resp. začátek 70. let, kde je mu evidentně dobře a kde se skoro až nestydatě zabydlelo. Je to problém? Pro mě osobně je to přinejmenším důvod, proč volit slova opatrně, ať už by měla převažovat doleva, nebo doprava.

 

Rovina původnosti je totiž pouze jedna z možností, jak k desce přistoupit a tady si řekněme docela otevřeně, že důvody, proč nevsadit na jistotu v podobě starých mistrů, se hledají fakt těžko. In Flight je z tohoto pohledu hodně řídkým odvarem, který v historickém kontextu naprosto neobstojí. Na druhou stranu mě to donutilo vytáhnout staré desky King Crimson a opět si je protočit ... jen tak pro radost. Dalším možným přístupem je samozřejmě tvůrčí (ne)jistota, protože i kapely ne zcela originální lze respektovat pro jejich řemeslné kvality (vzpomeňme na tomto místě na výborné Wobbler). V tomto ohledu je to s islandskými Lucy In Blue někde uprostřed, protože jejich aktuální album přináší jak chvíle uměleckého vypětí, tak i momenty, kdy se budete hlídat, abyste neusnuli.

 

Psychedelický rock v jejich podání je nejen hodně historizující, ale i řádně ospalý a pomalý. Střet kytarových efektů se syntezátory a prostorově klenutým pozadím probíhá většinou klidně a teprve až rytmická sekce (např. v úvodu Alight, pt. 2) dokáže rozpohybovat stojaté vody ambientního rocku (a taky notně připomenout rané Pink Floyd, např. desku More). Ostatně nemám vůbec problém s instrumentací nahrávky, nástroje dostatečně věrohodně vykreslují staré časy a stejně tak ze zpěvu i vícehlasů vane nádech hudebních učebnic. Problém mám spíš s kompoziční stránkou alba, která především v delších skladbách (např. Respire) naráží na limity a místy ukazuje kapelu zatím nevyzrálou, hledající a nepřesvědčivou. Ostatně následná skladba Matricide je toho víc než jasným příkladem.

 

 

In Flight je pro mě víc než co jiného deskou, která se snaží hrát jako někdo jiný, snaží se strefit do nějakého vzoru a zatím ji k tomu schází dostatečná zkušenost. Netvrdím, že kapela k tomu nemá potenciál (podle mě má), ale až se jí všechno podaří, pořád bude znít jako kopie staré klasiky. Zatím mi nejvíc ze všeho schází nějaký vlastní otisk, který by Lucy In Blue definoval jako svébytnou kapelu. Což chápu, že je měřítko hodně přísné, ale vrhne-li se někdo na pole takto náročného rocku, musí s podobným přístupem počítat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky