Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vnímat obšírněji tvorbu mistra Briana Williamse, to znamená být nakloněn všemu neživému v rámci hudby a poznat její živočišnost až díky ní samotné. Zdobí ji několik zásadních nahrávek symbolicky temné souhry i nesouhry zvukových průzkumů minimalismu. Je to pohyb v kraji temných linek citlivě učinkujících na nastražené ucho a být ve společnosti Lustmord, to znamená mít respekt k elektronické hudbě jako takové. Williams je žijící legendou, mužem, který nepotřeboval slov k tomu, aby z jeho muziky sálala upřímná zpověď. Tedy až dodnes.

Dnes je tomu jinak. Dnes jde o to zachytit význam slova, spojit se pomocí jej s vyšším vnímáním, naslouchat mu a pomocí jej i promlouvat. The Word As Power není nějakým šíleným elaborátem ve snaze dohnat promeškané, ale albem procítěných vokálních kreací, na kterých se podíleli zajímaví hosté. Hudba je tu pro slova a ony jsou tu pro hudbu. Spolupráce s různými zpěváky dodává albu na barevnosti a meditačně zbožné nápěvy každého z nich jej pak posílají na východ od nás, někam, kde je vztah k bohu a přemítání o samotném bytí v upřímnější rovině, než ve zrychleném managementu západně se tvářícím východě Evropy. Nejen myšlením, ale i lokací jsme daleko od domova, od opakující se všednosti. Je tu s námi Jarboe, je tu také Aina Skinnes Olsen, která je hlasem většiny skladeb. Ani spolupráce s Maynardem J. Keenanem není otázkou nějakých novodobých experimentů, ale posílením dobrých vztahů z minulosti, kdy Williams kooperoval jak na nahrávkách Tool, tak Puscifer.

Bludiště se změtí symbolů a slov nesoucích se k nám z obalu a jehož autorem je Simon Fowler, plně koresponduje s vibracemi tvarujícími album více směry. Ten prvotní, religiózní, je doprovázen nuancemi hříšného polosvěta dole pod zemí. Je to dialog vedený z protichůdných stran a střetávající se přesně uprostřed labyrintu. Dopad na posluchače je pak velký. Williams nám tímto způsobem dává na vědomí, že není třeba mít strach a dotýkat se, sice ambiciózních, ale pořád jenom bubákovských klišé. O to silněji deska působí jako kreativní pohled do rozevřeného hledí nekonečna, odkud k nám pluje nespočet otázek, někdy složitých, jindy nevysvětlitelných. The Word As Power není hrozivou nahrávkou ve smyslu utíkání před něčím, co nám nedá spát, ale její temnota k nám vysílá hlubší signály ze svého vlastního nitra, které nás dělá malým, titěrně se ošívajícím plebsem. Někdy lze mít z uvedených vokálů dojem až rituálních procesí nebo dokonce zaklínání, ovšem podstatná síla slova je ukryta v rozhovoru samotném. Od přemítání, přes chorály, až třeba po ono mručení nad hledáním vztahu k tradicím a cíleně vyvolaném transu. Člověk v něm nepodléhá fyzickému kolapsu, ale vnitřnímu vypětí, otevření se.

Lustmord jej ztvárňují hodně věrně. S nahrávkou je třeba splynout, nechat se vtáhnout její energií, která není určena každému a každý z ní nebude mít dobrý pocit po těle. Člověk je ale tvor od přírody zvídavý, takže by v sobě měl touhu po nepoznaném objevit. Já ji objevil a byť zdaleka nejsem všeználkem tykajícím si s každým albem Briana Williamse, tak volám po vyšším vnímání. Jsem připravený.