Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mezinárodní projekt LVME debutoval v roce 2019 albem The Blazing Iniquity a po téměř pěti letech přichází s pokračováním. Norma Evangelium Diaboli si umí vybírat nevšedně znějící adepty, a tak lze vnímat také tohle záhadné těleso. I black metal, do kterého se pouští, je mystický. Absolutní protipól okázalosti. Tvoří jej nenápadné černé žilkování podsvětí a jeskynních struktur. Kouzlo hledejme v tom, jak tuhle nenápadnost rozklíčovat, přijít jí na kloub. LVME jsou výpravní a epičtí sakrální kronikáři. Jejich večerní seance rozplétá nejeden tajemný příběh. Je jich vlastně pět.

LVME tvoří chodbičky mezi syrovostí, výpravností a zlostnou melodikou. Jejich styl je až ideálně vyvážený. Jakmile jsem začal Of Sinful Nature studovat a hledat co se v něm opravdu skrývá, věděl jsem, že to bude dlouhý proces. Chce to víc kuráže a člověk se dočká odměny. LVME jsou tišší provokatéři, soustředěně sypající nekalost a přehled jedním směrem. Nové album je původně nenápadný kus černoty, který začal vystrkovat růžky. Až pak ukázal, že je velmi nevšedním dílem. A hlavně tím, jak svojí nenápadností umí proplouvat a dělat si tak renomé. Of Sinful Nature je černé umění se vším všudy. Nechybí mu zlostná a religiózní aura, nechybí mu ani rafinovanost a nadhled. Klidná voda břehy mele.

Novinku LVME tvoří pět vyrovnaných skladeb. Lascívně poetických a stejně tak úhybných. Of Sinful Nature je lákavé ve své umanutosti plout si to černým proudem bez nástrah a záchytných míst. Ale chyba lávky. U tohoto alba se povrchní příjem naprosto nevyplácí. Umí to být hluboké a pohlcující dílo. Tvoří ho spíš poklidnější prostředí, ale mystické až nebezpečné. Noříme se v něm do mnohých zneklidňujících pasáží, kde se černé harmonie mění v jedovaté a rozbité. Kde se původní klid musí schovat pod převis a přečkat první vichřici. A ta přichází poměrně brzy už v prvním songu The Venomous Fire. Nacházíme se na podivínsky temném místě, mezi krutou a zároveň filosofující tváří kapely.

Avšak žádné dvojsmysly. Styl a zaměření LVME je dané. Striktní a operující na docela skromném území. I na něm ale dochází k mnoha zvratům a vzrušivým debatám na téma, kudy se dá ještě jít a jak s tím naložit. LVME nakládají pekelně, i když jsou pořád lehce v závětří a nederou se hned do popředí. Jejich inkognito stav jako by se promítal i do jejich tvorby. Je to neznámé a těžko popsatelné místo. V chodbách a slujích doutnají louče a svůj prostor dostane i kus obřadnosti. V krátkých pasážích tou sakrální tématikou až chlípně mrtvolné.

Na LVME je fascinující jejich vnitřní klid, se kterým dokáží hrát jinak děsivou a upřímně zkaženou hudbu. Dusící v sobě docela velké sdělení. Ve třetí skladbě Without Light nor Guide pak názorně předvedou jak obsáhlí umí být. Rychlopalné peklíčko promění v mýticky pomalou jeskynní tryznu, ve které se choulí melodie a chuť se znovu rozdovádět. A pak se až zastavit a naplno probudit představivost. Není to ale o skladbách samotných. Ty tvoří jeden celek, v němž se jednotlivé momenty prolínají a vracejí se. Důležitá je celková atmosféra alba, které se předvede jako výživný a časově odolný výpravný monolit. Tohle je povedená černá katarze. Další, a troufám si říct časté, návraty jsou zaručeny. Počítám i s možností, že mi album naroste do až zásadních rozměrů.