Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
LVME - Of Sinful Nature

LVMEOf Sinful Nature

Victimer4.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Původně nenápadná černota Of Sinful Nature vyjeví svá tajemství až po čase. A stojí to za to.

Mezinárodní projekt LVME debutoval v roce 2019 albem The Blazing Iniquity a po téměř pěti letech přichází s pokračováním. Norma Evangelium Diaboli si umí vybírat nevšedně znějící adepty, a tak lze vnímat také tohle záhadné těleso. I black metal, do kterého se pouští, je mystický. Absolutní protipól okázalosti. Tvoří jej nenápadné černé žilkování podsvětí a jeskynních struktur. Kouzlo hledejme v tom, jak tuhle nenápadnost rozklíčovat, přijít jí na kloub. LVME jsou výpravní a epičtí sakrální kronikáři. Jejich večerní seance rozplétá nejeden tajemný příběh. Je jich vlastně pět.

 


LVME tvoří chodbičky mezi syrovostí, výpravností a zlostnou melodikou. Jejich styl je až ideálně vyvážený. Jakmile jsem začal Of Sinful Nature studovat a hledat co se v něm opravdu skrývá, věděl jsem, že to bude dlouhý proces. Chce to víc kuráže a člověk se dočká odměny. LVME jsou tišší provokatéři, soustředěně sypající nekalost a přehled jedním směrem. Nové album je původně nenápadný kus černoty, který začal vystrkovat růžky. Až pak ukázal, že je velmi nevšedním dílem. A hlavně tím, jak svojí nenápadností umí proplouvat a dělat si tak renomé. Of Sinful Nature je černé umění se vším všudy. Nechybí mu zlostná a religiózní aura, nechybí mu ani rafinovanost a nadhled. Klidná voda břehy mele.


Novinku LVME tvoří pět vyrovnaných skladeb. Lascívně poetických a stejně tak úhybných. Of Sinful Nature je lákavé ve své umanutosti plout si to černým proudem bez nástrah a záchytných míst. Ale chyba lávky. U tohoto alba se povrchní příjem naprosto nevyplácí. Umí to být hluboké a pohlcující dílo. Tvoří ho spíš poklidnější prostředí, ale mystické až nebezpečné. Noříme se v něm do mnohých zneklidňujících pasáží, kde se černé harmonie mění v jedovaté a rozbité. Kde se původní klid musí schovat pod převis a přečkat první vichřici. A ta přichází poměrně brzy už v prvním songu The Venomous Fire. Nacházíme se na podivínsky temném místě, mezi krutou a zároveň filosofující tváří kapely.


Avšak žádné dvojsmysly. Styl a zaměření LVME je dané. Striktní a operující na docela skromném území. I na něm ale dochází k mnoha zvratům a vzrušivým debatám na téma, kudy se dá ještě jít a jak s tím naložit. LVME nakládají pekelně, i když jsou pořád lehce v závětří a nederou se hned do popředí. Jejich inkognito stav jako by se promítal i do jejich tvorby. Je to neznámé a těžko popsatelné místo. V chodbách a slujích doutnají louče a svůj prostor dostane i kus obřadnosti. V krátkých pasážích tou sakrální tématikou až chlípně mrtvolné.

 


Na LVME je fascinující jejich vnitřní klid, se kterým dokáží hrát jinak děsivou a upřímně zkaženou hudbu. Dusící v sobě docela velké sdělení. Ve třetí skladbě Without Light nor Guide pak názorně předvedou jak obsáhlí umí být. Rychlopalné peklíčko promění v mýticky pomalou jeskynní tryznu, ve které se choulí melodie a chuť se znovu rozdovádět. A pak se až zastavit a naplno probudit představivost. Není to ale o skladbách samotných. Ty tvoří jeden celek, v němž se jednotlivé momenty prolínají a vracejí se. Důležitá je celková atmosféra alba, které se předvede jako výživný a časově odolný výpravný monolit. Tohle je povedená černá katarze. Další, a troufám si říct časté, návraty jsou zaručeny. Počítám i s možností, že mi album naroste do až zásadních rozměrů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 16.9.13 16:19

Nejdiskutovanější album tohoto roku? Asi ano. Nehodlám nikomu rvát do úst má slova o tom, jak se na jejich současný vývoj dívám já. Ale neodpustím si pár poznámek. Kapela, která vydala hymnu Mother North pak najednou natočí Phoenix a oheň je na kostele. Upřímně - tahle deska se mi příčí. Je znít cítit poťouchlost autorů a možná i záměr znít zcela odlišně, čímž se podařilo rozdmýchat množství diskuzí. Neznalý posluchač pak dostane chuť si to sám okusit na vlastní kůži. Já říkám fuj, ruce pryč. Nelíbí se mi to a tím pro mne album zůstává zapovězené. Raději zavzpomínám na postarší /dnes bychom mohli říct prostřední/ období jejich diskografie.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky