Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lychgate - Also sprach Futura (EP)

LychgateAlso sprach Futura (EP)

Victimer2.3.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: První malá nahrávka Lychgate představující je v rovině dřevních avantgardistů studujících účinky transhumánních zákroků a fiktivní budoucnosti.

Umělecko-vědecký klan Lychgate se znovu vrací mezi podrobený lid. Po třech velkých albech, z nichž každé prezentovalo odlišnější tvář kapely a pro posluchače bylo tvrdou závěrečnou zkouškou z vtažení do děje. Ať už to byl seznamovací debut, chaoticky psychedelický následovník An Antidote for the Glass Pill, jehož strávení má dodnes svoje následky, nebo doom metal pro filosofy samotáře The Contagion in Nine Steps, vždy se jednalo o svérázný zápis do diskografie souboru. Lychgate platí za metalové podivíny, rozervané mystiky a tyrany vlastních myslí, na tom se nic nemění ani dnes. Mění se jen hrací doba, neboť nový opus Also Sprach Futura spadá do kategorie EP. I tak je ovšem o zábavu postaráno.


Also Sprach Futura sleduje estetiku a možnou vizi velmi temné budoucnosti. Za přísného dohledu vyučujících se budou probírat témata transhumanismu, simulace, fikce a možného ovládání stroje Golema XIV, jenž přesahuje lidskou inteligenci. Učení Lychgate nepodléhá žádnému vyššímu druhu, je originálem a tak jej i berme. Zkusme aspoň okrajově stát spolu se členy kapely za katedrou a přednášet. V promo materiálech se to termíny přesahujícími běžný fádní život jenom hemží, až je to přehnané. Téma samotné je ovšem velmi zajímavé a pár věcí si stojí za to najít a trochu nastudovat. Z mé strany je to ale hodně nejisté, takže vítám svou roli průvodce hudebního odkazu ve slovech. Budu se jí držet.

 


Hudba Lychgate od nepaměti spojuje dvě roviny. A na tomto EP je to víc než patrné, protože Also Sprach Futura je především o spojení avantgardy a metalu v jeho nejspontánnější podobě. Jsou to dva řezy spojené v jeden celek. První je emocionální, v rukou kapely orchestrální s úchvatnými varhanami v čele, a druhý je rovinou metalové bestiality. Zde velmi animální a nepokrytě drsné. Kdybych si mohl vybrat (a vybral jsem si), nazval bych Also Sparch Futura surově avantgardním death/blackem s futuristickým podtextem. Filosofické poslání novinky je dané a přesvědčivé, ale jako u předchozích alb vítězí hudební kreativita.


Also Sprach Futura je na poměry kapely nářez jako sviň, což představují spuštěná stavidla na téma death metal (ano! - ten je zde cítit nejvíce). Vedle zbytků doomové chrámovosti a vše zastřešující blackové esence, je to právě death, co nejvíc dráždí smysly. Někdy jako bych zde trochu slyšel Emperor. Vlastně jejich úplné avantgardní vykolejení vedoucí skrz opar digestoře někam do neznáma a do toho všeho Gregův esotericky hrdelní chropot proložený deklamací. Drtivé výjezdy ve smrtícím tempu nahrávce hodně pomáhají a hlavně mě strašně baví. Polosvětu orchestrace dominují varhany a jejich jedinečný zvuk, to se nemění, prostoru dostaly skutečně hodně. Spolu s deathovou aurou miníčku dominují. Dvacet minut, čtyři skladby a pořád je co objevovat. Toho se nelze přejíst. Lychgate dali svému EP hodně vzteku a ryzí brutality. A já to jenom kvituji, sluší jim.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky