Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mamiffer - The Brilliant Tabernacle

MamifferThe Brilliant Tabernacle

Victimer16.12.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Takové klidné místo k ležení, rozostřenému vnímání a tančení bosou nohou v bodláčí.

K Mamiffer se v rámci Echoes dostáváme podruhé. A podruhé to bude příjemné tišení kraválu, ale s otazníky. Mamiffer totiž není žádná líbivá skládanka k večernímu předčítání u krbu. Tihle dva symbolizují to složitější v nás. Tu jemnost, která štípe a má tendenci se čas od času měnit v něco mnohem nepříjemnějšího. Mamiffer jsou o kontrastech a jejich podobách. Tak je tomu i v případě nové desky The Brilliant Tabernacle.


Zdání klame. Bylo by bláhové se domnívat, že kapela na svém novém albu jen tiše medituje se španělkou v ruce. Napřed k tomu vše směřovalo, ale ten klid umocňující pohled na obal je jen chvilkový. To nezávislé folkování je jen jednou z položek desky. Sotva se pár Coloccia – Turner překulí přes rozostřenou travinu, už jsou to zase ti dva, kdo těží ze zvuku piana, elektronických meziher a tiše hlučících zvukových zkoušek. Natruc španelkám a klidnému rozjímání. Je v tom kus hadru namočeného v éteru a dobře schovaného po kapsách. Kus chemie.

 


The Brilliant Tabernacle, to je downtempová romantika utopená v kýblech pochybností, tklivý a vášnivý nesoulad. Vzájemně se přitahující protiklady. Hudební, výrazové, designové, kompletní. Je ale pravda, že s The World Unseen to byl docela podobný příběh. Napřed nic, potom něco, a nakonec to něco ožilo a docela stylově frnklo z podvědomí nezájmu pěkně alou pod kůži. To zas klobouček. Celkovým zpracováním je ale nová deska přeci jen trošku jinde. Je víc ohníčková, víc akustická.


The Brilliant Tabercable je taková hudební mast na hojení duševních podlitin. Tichá, konejšivá, komorně rozvášněná. Vedou ji akustické nástroje, vokál Faith, doprovodné nástroje a taky kus potřebné elektroniky, která vše přírodní překryje zvláštním povlakem. Když si dám vše dohromady, jsem naladěn na podobnou vlnu a nemusím u toho dřít jako kůň. Mám rád protiklady, vyhovují mi ty někdy až neúměrné zásahy do míst, kde je klid a kousek toho hezkého v nás. Kdy je to najednou šmahem pryč.

 


Tím to ale končí. Mamiffer mne znovu dostávají z letargie, nasměrují mne někam, kde mě to láká, ale úplně tomu stejně nepodléhám. Neřekl bych, že má tahle dvojka nějaké problémy se zpracováním svých vizí, ale zároveň je to takový konstantní pocit, kdy máte něco na dosah, ale přitom nejste úplně rozhodnuti si pro to jít. Kdo rád akusticko-elektronické stíny a nejasná rána na břehu potoka, nechť přijde blíž a poslouchá. Laptop s sebou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky