Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Manowar - The Lord of  Steel

ManowarThe Lord of Steel

Lyriel12.11.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Záchrana tvorby Manowar z posledních let se zrodila letos v červnu.

Jsou lidé, kteří je milují, ale i ti, kteří na ně hází špínu, kudy chodí. Obojí mne míjí a spíše procházím symbolickou zlatou střední cestou. Mám mnohem raději jejich tvorbu z devadesátých let, neboť po roce 2000 se jim to - dle mého názoru - začalo vymykat z rukou. Jenže po poslechu aktuálního alba The Lord of Steel nabývám dojmu, že Manowar do jisté míry zachraňují situaci. Byť mě počáteční píseň "The Lord of Steel" absolutně nenadchla, nenechala jsem se odradit, poctivě jsem doposlouchala celý song a počkala si na druhý, jehož poslech je o poznání příjemnější. Jedná se o skladbu "Manowarriors", která už má poměrně slušný odpich. Další v pořadí - "Born in a Grave" - zní také dobře. Následně pro mě přichází jedno z největších zklamání na tomto albu. Pomalé balady jsem od Manowaru neměla nikdy moc v lásce, byť některé jsou k poslechu. Ale drtivá většina mi s hlasem Erica prostě nesedí. Takovou pozici zastává na tomto albu "Righteous Glory". Možná je to pouhá hranice, která značí konec úvdoní části, která nepatří k tomu nejlepšímu. Nyní se ale dostávám do střední části nahrávky, která je na celém albu jednoznačně nejlepší.

 

Jakmile "Righteous Glory" dozní v dáli, valí se mi do uší "Touch The Sky", kterou bych označila jako počátek nejlepšího úseku. Samotná skladba pěkně šlape, nezaznívají v ní žádné trapné silácké kecy, kterých je víc než dost ve většině skladeb skupiny. Je to vskutku příjemná změna a nezlobila bych se, kdyby bylo takto propracované celé album. Ale to by nebyl Manowar. Další milé překvapení zlatého středu je "Black List". Nejdelší skladba, která se pro mě sluní na samém vrcholu alba. Následuje výbušnější "Expendable", která mě vrátila do starých dob té nejlepší tvorby skupiny. Pozici nejzajímavější skladba pro mě vyhrála věc nazvaná "El Gringo", ale právě tímto songem pro mě zlatý střed alba končí.

 

Nenápadná věc s názvem "Annihilation" se krčí někde při zemi a rovněž se mi nelíbí počáteční hrátky s hlasitostí zvuku, konkrétně u kytary. A ani příliš dlouhé výšky zpěváka ve mně nadšení nevyvolávají; působí to uječeně. Do závěru je zasazena píseň "Hail, Kill and Die", ale osobně bych jí posunula spíše na začátek nahrávky, kam by logicky zapadala, a závěr bych právě naopak ponechala v rychlejšímu tempu skladby "The Lord of Steel".

 

Přesto je deska The Lord of Steel značný posun vpřed oproti předchozím albům tohoto milénia. Ničeho výjimečného - i když jsem doufala - se ovšem nedočkáte.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek Martínek / 12.11.12 12:27odpovědět

Tak mě to už přestalo ladit. Líbilo se mi to ještě v dobách, kdy se u nich jednak odrážely stopy Black Sabbath a všechno řvalo jako stádo splašených trubek. Já to v tom už prostě nenacházím. Nové věci mi neznějí tím řvoucím nadšením bojovníků, kterým probíjí nástroje.

Milan "Bhut" Snopek / 12.11.12 10:31odpovědět

No teda... že bych se k nim po letech vrátil?.... Recenze mi nějak navnadila, hehe...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky