Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marche Funèbre - Death Wish Woman (EP)

Marche FunèbreDeath Wish Woman (EP)

Garmfrost13.5.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od Satanath Records
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Death Wish Woman je dobré album, které by mohlo udělat radost nejen ortodoxním fanouškům ostřejšího doomu staré školy. Slabinou je přílišné opisování od veličin žánru a určitě i stopáž. Chtělo by to větší prostor.

Připadne mi, že píšu-li recenzi na nějakou promo nahrávku, hodnotím vždy přísně a body jsou podstatně níže položené než u desky z volného výběru. Je jasné, že do volného výběru si my pisálci, co nejsme placeni ani od hodiny ani reklamou, vybíráme většinou to, co nás oslovilo nebo album kapely, kterou sledujeme nějaký čas. Jsem rád, když se mi do rukou dostane promo, které neberu jako ztrátu času a má mi co říct i za nějakou dobu. Tuším, že mezi taková bude patřit i recenzované EP belgických death/doomových Marche Funèbre nazvané Death Wish Woman.

 

Tuto parádičku nám zaslali ze Satanath Records, kteří mají Marche Funèbre ve své distribuční síti. O vydání samotné se postaralo ukrajinské vydavatelství GrimmDistribution a že se nejedná o žádná béčka, svědčí i profesionální zvuk Klangschmiede Studio E, kde nahrávala taková esa jako Empyrium, Ahab, Amesoeurs, Mourning Beloveth nebo kdysi Green Carnation. Uf, co? Vše pak pod dohledem samotného Markuse Stocka, který se chopil jak zvukového inženýrství, tak mixu a masteringu. Na výsledku je znát, že mít pevný základ někdy není všechno, ale v tomhle případě ano a třikrát ano!

 

marche_funebre

 

Death Wish Woman vyšlo už v loňském roce, ale bezesporu stojí za to, připomenout jeho klady i zápory, kterých naštěstí není mnoho. Marche Funèbre existují cca jedenáct let a sází na ostřejší avšak hodně melodický mix deathu s doomem. Osobně v jejich hudbě slyším i odkazy k řecké dravé melodice takových Rotting Christ. Nejblíže mají ovšem pánové k jiné legendě a natvrdo se k ní hlásí cover verzí na závěr desky. Zřejmě nebude mezi čtenáři nikdo, komu by při vyslovení názvu As I Die nenaskočila husí kůže. S předělávkami se to má většinou tak, že jsou k smíchu nebo pláči. Málokdy dopadnou dobře. Marche Funèbre se sáhnout na nesmrtelný kult vyplatilo. Ctí vzor bez výhrad, ale svým způsobem ji představili v ostřejším světle a myslím, že i taková podoba As I Die velice sluší.

 

Death Wish Woman není jen o As I Die. Jedná se o čtyřpísňovou nahrávku o půlhodinové stopáži. Marche Funèbre do úsporné hrací doby dokázali našlehat intenzivní silou kytarovou melancholii s neutuchající energií. V death/doomovém světě nejsou razantní bicí pravidlem, což Marche Funèbre asi nevěděli a pěkně ji tak rozdováděli. Při poslechu Death Wish Woman si s úsměvem poklepávám do rytmu a mít háro, pěkně ho roztočím. Vrcholem se mi jeví bezmála třináctiminutový monolit A Departing Guest s naprosto skvělým epicky doomovým začátkem, při kterém se srdce tetelí a tklivou sólovou vyhrávkou …

 

A barren woman, looked upon with disdain

An enemy to her substantial man

Detested and deserted

He wishes her death.

 

 

Jak jsem naznačil, album stojí na kytarách. Jedna hrne kila a druhá si trylkuje nad spodkem. Ani basa však nezahálí a nedrží se pouze rytmické sekce. Tak to má být! Skladby tím pěkně košatí. Pochválit chci také šikovné pěvecké linky se střídáním hrubého štěkání s klenutým čistým heavy hlasem. Zpěvák nepotřebuje fistulky a ječení, aby dosáhl vysokého hlasu. Ten je pevný a ohebný a trochu mi svojí náturou přitahuje Marche Funèbre k dalším ikonám a sice Candlemass.

 

Death Wish Woman je výborné album, které by mohlo udělat radost nejen ortodoxním fanouškům ostřejšího doomu staré školy. Věřím, že se kapela svých vzorů pustí a pak se budou dít věci. Škoda, že není deska delší. Užívám si ji.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky