Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čísi ruce na mne mávají z pole. Nerozeznávám jejich gesta a nechápu, oč mne žádají. Přicházím proto blíž, abych lépe porozuměl jejich prosbám. Na pár metrech před nimi se však leknutím zastavím. Čtyři ruce patří jedné jediné osobě, kterou je sličná mladá dívka. Do tváře ji sice nevidím, ale z doslechu místních klepů vím, že je to ona. Och ano, Salome, láska na první pohled! Bude svatba a snad v tom manželství s ní nebudu hned o hlavu kratší jako Jan Křtitel.

Marriages je kapela míchající všechny křehké žánry s předponou post. Debutová deska Salome je stejně okouzlující jako původní nositelka tohoto jména. Tentokrát jdou stranou veškeré bubácké obličeje pomazané uhlím a vápnem, přichází ke slovu čistá éterická hudba, prořezávající tupé ticho. Mysl jihne, člověk se uvolňuje. Postačí k tomu jen líbezný hlásek zpěvačky Emmy. Na první poslech prostá rocková muzika neženoucí se kupředu a spíše pocitově zaměřená. Jenže soustředěnost prozradí více o propracovanosti kompozic a bohatosti jejich struktury. Zkrátka báječná chvíle.

Deska není ničím, co by se muselo nějak závažně objevovat, na co by se musela volit patřičná nálada, čekat na nějaké rozpoložení, dávat desku k ledu a podobné kreace, které je občas posluchač nutný vykonat, aby pochopil záměry autora. Tady je to všechno holé hned při prvním setkání. Sama nahrávka tak nepřímo říká: ber nebo nech ležet. Za sebe říkám, že beru. Ta nálada, kterou tohle album má, je mi totiž velice blízká. Místy mi připomíná smyslný post-punk, nebo chcete-li gothic rock. Jinde zas seká vášnivé kytarové kusy, které i přes svou hebkost tepají tvrdou kovářskou zručností.

Na hudebním trhu je to nový start debutovým albem. Nevím, zda jde o nějaké nadšení z objevení čehosi neznámého, ale ta deska mi vjela pod kůži na první dobrou. Další poslechy pak jen pulzovaly a rozvíjely fantazii. Připisuji si tak na dosud drobný seznam jmen jedno z překvapení letoška. Těžko říci, zda taková nahrávka pokoří jiná jména a směle vstane na piedestal bilance roku 2015. Jisté však je, že vzpomínka se mihne a snaha o vyzdvihnutí této desky je myslím dostatečně patrná už nyní. Chcete-li si na moment odpočinout od divoké muziky a sáhnout po něčem přívětivém a hladivém, není od věci se mrknout právě po Salome.

Jasným plusem celého alba je jeho rocková melodičnost a parádní vokální kreace. Zvědavému uchu jistě neunikne ani bubenická sekce, jejíž nadšení ze hry doslova sálá z každého momentu. Dokonce i ty pomalé pasáže jsou tak citlivě seskládané, že jejich poslech je opravdu radostný. Zdánlivě primitivní muzika se tak rázem stává báječně povzbudivou a nabíjející. Však to snad každý posluchač post-rocku od tohoto žánru přece očekává. Když je pak výsledek doplněn o zádumčivější, řekněme gothic rockové náznaky a hned na to opentlen indie drnkačkami, srdce poskočí. Asi nikoho nepřekvapí, že mě tahle deska baví. Je prostě dobrá a upřímná. Nehraje si na nic a nepotřebuje se schovávat za nějaké žánrové znaky. Obal desky je zvláštně zneklidňující a zajímavě vyplňuje mozaiku celého alba. Jo, je to fajn, ty melodie vás prostě budou provázet po delší čas.