Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Marriages - Salome

MarriagesSalome

Bhut24.9.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Příjemná poštovní hudba zasahující dobrými melodiemi terč v černém poli. Krásně hřejivé, povzbudivé a přitom propracované dílo. Doteky rocku s nádechem tajuplna vytváří hladivý efekt. Báječná věc.

Čísi ruce na mne mávají z pole. Nerozeznávám jejich gesta a nechápu, oč mne žádají. Přicházím proto blíž, abych lépe porozuměl jejich prosbám. Na pár metrech před nimi se však leknutím zastavím. Čtyři ruce patří jedné jediné osobě, kterou je sličná mladá dívka. Do tváře ji sice nevidím, ale z doslechu místních klepů vím, že je to ona. Och ano, Salome, láska na první pohled! Bude svatba a snad v tom manželství s ní nebudu hned o hlavu kratší jako Jan Křtitel.


Marriages je kapela míchající všechny křehké žánry s předponou post. Debutová deska Salome je stejně okouzlující jako původní nositelka tohoto jména. Tentokrát jdou stranou veškeré bubácké obličeje pomazané uhlím a vápnem, přichází ke slovu čistá éterická hudba, prořezávající tupé ticho. Mysl jihne, člověk se uvolňuje. Postačí k tomu jen líbezný hlásek zpěvačky Emmy. Na první poslech prostá rocková muzika neženoucí se kupředu a spíše pocitově zaměřená. Jenže soustředěnost prozradí více o propracovanosti kompozic a bohatosti jejich struktury. Zkrátka báječná chvíle.

 

Deska není ničím, co by se muselo nějak závažně objevovat, na co by se musela volit patřičná nálada, čekat na nějaké rozpoložení, dávat desku k ledu a podobné kreace, které je občas posluchač nutný vykonat, aby pochopil záměry autora. Tady je to všechno holé hned při prvním setkání. Sama nahrávka tak nepřímo říká: ber nebo nech ležet. Za sebe říkám, že beru. Ta nálada, kterou tohle album má, je mi totiž velice blízká. Místy mi připomíná smyslný post-punk, nebo chcete-li gothic rock. Jinde zas seká vášnivé kytarové kusy, které i přes svou hebkost tepají tvrdou kovářskou zručností.

 

 

Na hudebním trhu je to nový start debutovým albem. Nevím, zda jde o nějaké nadšení z objevení čehosi neznámého, ale ta deska mi vjela pod kůži na první dobrou. Další poslechy pak jen pulzovaly a rozvíjely fantazii. Připisuji si tak na dosud drobný seznam jmen jedno z překvapení letoška. Těžko říci, zda taková nahrávka pokoří jiná jména a směle vstane na piedestal bilance roku 2015. Jisté však je, že vzpomínka se mihne a snaha o vyzdvihnutí této desky je myslím dostatečně patrná už nyní. Chcete-li si na moment odpočinout od divoké muziky a sáhnout po něčem přívětivém a hladivém, není od věci se mrknout právě po Salome.


Jasným plusem celého alba je jeho rocková melodičnost a parádní vokální kreace. Zvědavému uchu jistě neunikne ani bubenická sekce, jejíž nadšení ze hry doslova sálá z každého momentu. Dokonce i ty pomalé pasáže jsou tak citlivě seskládané, že jejich poslech je opravdu radostný. Zdánlivě primitivní muzika se tak rázem stává báječně povzbudivou a nabíjející. Však to snad každý posluchač post-rocku od tohoto žánru přece očekává. Když je pak výsledek doplněn o zádumčivější, řekněme gothic rockové náznaky a hned na to opentlen indie drnkačkami, srdce poskočí. Asi nikoho nepřekvapí, že mě tahle deska baví. Je prostě dobrá a upřímná. Nehraje si na nic a nepotřebuje se schovávat za nějaké žánrové znaky. Obal desky je zvláštně zneklidňující a zajímavě vyplňuje mozaiku celého alba. Jo, je to fajn, ty melodie vás prostě budou provázet po delší čas.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 2.10.15 19:15odpovědět

Moje krevní skupina. Přesně tyhle potemnělý rockůvky mi hrají do noty. Dobrej výběr, pane Bhut.

Soma Radonar / 24.9.15 8:05odpovědět

Máte tam pár nepřesností. Salome není debut. Už v 2012. Marriages vydali album Kisune, a ani to není "poměrně mladá" kapela. Greg s Emmou už před tím hráli 13 let v post rockových (instrumentálních) Red Sparowes společně s lidma ze sludge/post metalových Neurosis a Isis - Joshem Graham, Jeffem Caxidem nebo Bryantem Meyerem.

Milan "Bhut" Snopek / 24.9.15 8:13odpovědět

Děkuji za připomínky, ale abych to osvětlil. Kitsune bylo EP. Debutem tedy myslím klasickou desku. A o mladé kapele hovořím proto, že je to relativně nové jméno, kdo za tím stojí je až druhořadé :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky