Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Martin Gore, hlavní mozek Depeche Mode a každodenní studiový kutil v jedné osobě, v době covidové nelenil a zkomponoval pět skladeb jako koncept ze světa opic. Mezi lidmi a opicemi je dle autora pořád moc tenká linie, než abychom se mohli příliš povyšovat a prohlašovat se za mnohem vyvinutější. Zas tak velký rozdíl mezi námi není. Přibližme se tedy na 23 minut na dohled džungli a sáhněme si na ryzí živočisnost. Ale pořád jen studiově, synteticky. Trávíme čas u velkého množství syntezátorů a hledáme zvuky, skrz které necháme promlouvat různé druhy opic. A necháme je namalovat obal. Takto nějak to Martin Gore pojal.

Původní vokály synteticky upravil do podoby dalších zvuků a celkově se tohle instrumentální mini-album drží spojení ruchových témat a opravdu hezkých, byť ne úplně rozvinutých atmosfér. Martin se zkrátka dál drží svého oblíbeného zvukového spektra na pomezí instrumentálních balad a křiklavých bodanců do zad uhlazených popíkářů. Hudba EP se nakonec tváří poměrně přívětivě, ale rozhodně to není sbírka hitových meziher, jako spíš již pověstná vášeň jít o pár pater níž a nevšímat si velkoleposti. Martin Gore dál studuje svůj pohled na elektronický minimalismus a jeho rukopis je jasně poznat.

V tomto aspektu je například úvodní skladba Howler vyloženě kontroverzní kousek. A kdyby se během ní nerozvinula melodická linka, tak bych tento uskřípaný úhel vnímání jen těžko vstřebával. Na druhou stranu je to jasný vzkaz, že je Martin ochoten zajít ještě mnohem dál od líbivých témat, které jsou na posledních albech DM již tak dost sešrotovány. Od toho je to také sólová tvorba. I tak je ale na The Third Chimpanzee hodně zvuků, které jsou (přes jisté obměny) důvěrně známy a na současných nahrávkách DM by jistě našly uplatnění.

Třeba taková Mandrill, o které to konec konců řekl sám Martin. Přidaly by se vokály, prošla by si pár úpravami a byl by z ní vhodný adept. Nové EP zkrátka nabízí pohled do autorova tradičního světa, jen jej zase kousek dál prohlubuje, aby ukázal, že nestagnuje. Ačkoliv tohle letité tíhnutí ke "starému" soundu právě tohle naznačuje. Změna v jeho vnímání se tedy nekoná, kdyby ji tedy náhodou někdo plánovaně vyhlížel. To smůla.

Co se mě týká, užívám si Martinovy současnosti a nořím se do EP s co možná největší možnou mírou pochopení každého zlomku zvuku, jen aby mi nic neuniklo. Byla by to škoda, protože The Third Chimpanzee není vůbec marná kolekce. Je to zajímavá exkurze do studia v Santa Barbaře s výhledem na opičáky kývající se do rytmu na větvích stromů. I přesto, že bych s bodovým hodnocením příliš vysoko nešel a držel se víc při zemi, je to pořád vzorek z hlavy jednoho z nejlepších.