Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Melvins - 1983 (EP)

Melvins1983 (EP)

David8.3.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha AX-490, Yamaha CDX-480, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Melvins oprašují vzpomínky na líté boje z doby před třiceti lety, kdy jedině ostré lokty a zaťaté pěsti byly klíčem k úspěchu a válcují vše, co se jim postaví do cesty. Výsledkem jsou čtyři parádní akce za necelou čtvrthodinku a čtyři zásahy do černého! Co víc si mohou skalní příznivci přát?

Potřetí a znovu jinak! Završení uplynulého, pro nekorunované krále volnomyšlenkářského přístupu k volnomyšlenkářství, nadmíru úspěšného a událostmi doslova k prasknutí napěchovaného roku zkrátka nemohlo dopadnout lépe. Jestliže se poločas patřící „velké“ desce Freak Puke nesl ve znamení odhalování doposud neprobádaných cestiček, překračování bludných kořenů a nevázané konzumace mandragory za poslechu největších hitů Bobiny Ulrichové, pro efektně pojatý a triumfálně zakončený finiš tentokrát hoši zvolili zcela jiný, o poznání oldskůlovější přístup.

 

Sami jistě uznáte, že poslední minuty každého mače, ať už jde o zabarákovou ligu nebo finále mistrovství světa, bývají přinejmenším kritické a silně vypjaté. Na parádičky nebo vymýšlení píčovinek ve vlastním vápně prostě není v takové chvíli čas. Tudíž líbivá, diváky i širokou a vysoce odbornou veřejností ceněná strategie progresivního popu nového tisíciletí dostává nemilosrdné, avšak zcela logické stop! Namísto hračičky, smyčcového kouzelníka a amfetaminovým jazzem postiženého Trevora Dunna přichází vyztužit zadní řady ostřílený Mike Dillard, tlučmen, který to drhnul s Buzzem Osbornem ještě nějaký ten pátek před velkým černobylským ohňostrojem. Bouchač Dale se protentokrát posouvá z hloubi pole až někam na úroveň ofenzivně laděného, nezastavitelného střapáče, aby jeho kvílivé, uši rvoucí výpady jistil odspodu čtyřmi strunami silnými jako kmeny boubínského smrkoví.

 

Kličky, sólování a frajeřinky pro potěchu ochozů nahrazuje přímočará taktika dlouhých, nakopávaných balónů, okamžité zpracování a bleskové, milimetrové zakončení přímo do šibenice. Melvins přitom lítají i s neúprosně ubíhající časomírou po place sem a tam jako motorové myši, jejich hře nechybí lehkost, zápal ani moment překvapení. Bobina je zapomenuta, ať žije punková básnířka Hanka Gerzanicová! Věčná múza Pop-O-Pies a ofenzivních kouzelníků The Lewd od nichž si přidrzlí Melvins propůjčili pár osvědčených nápadů, kterak spolehlivě přečůrat nepřipravené soupeře a donutit je k potupnému spásání prodřeného, zmáčeného pažitu.

 

 

Melvins oprašují vzpomínky na líté boje z doby před třiceti lety, kdy jedině ostré lokty a zaťaté pěsti byly klíčem k úspěchu a válcují vše, co se jim postaví do cesty. Výsledkem jsou čtyři parádní akce za necelou čtvrthodinku a čtyři zásahy do černého! Co víc si mohou skalní příznivci přát? 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Radek / 11.3.13 13:28

Desku hodnotím stále silně nadprůměrně, příklon bandy k rockovějším polohám je zajímavý a svým způsobem očekávaný. Nesouhlasím s tím, že podobných rockovek je všude spousta - rozhodně není. Podíl Pettersona nijak výrazně nepostrádám, Antimatter má stále výrazný rukopis a nějaký hudební dialog mezi dvěma osobnostmi - nepostrádám jej. Přijde mi, že se extrémně smutná hudba Antimatter postupně vyvinula do příjemných rockových kompozic a že to všemu příjemně prospělo. Jasně, Anathema je zjevnou inspirací ale třeba je to jen podobným smyslem pro stejné hudební vyjádření. A vůbec, přiblížit se Anathemě tak, že lze srovnávat... už to je na pováženou. Shrnuto a podtženo, jsem s novou deskou opět nadmíru spokojen a dokonce jí (spolu s tou minulou) dávám výrazně přednost před prvními deskami.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky