Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mhnunrrn - Orh Oxctsasavxixtibi

MhnunrrnOrh Oxctsasavxixtibi

Bhut17.7.2013
Zdroj: kazeta, promo
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Takhle složitá nahrávka se mi pod ruce dloouuhoo nedostala. Upřímně, doufám, že už ani nedostane…

Sliby chyby. Víte, jak je člověk zklamaný, když se na něco těší a pak mu to někdo podojí? Jistě, že víte. Každý se na něco těšil, protože popis a slibovaný med kolem úst mu byl dosti lahodný. A pak to přišlo. To zklamání, že všechno je minimálně jinak, než původní záměr. Právě ono zklamání prožívám s albem české noiseové formace Mhnunrrn. Dobře teďka poslouchejte název desky, nebudu to víckrát opakovat: Orh Oxctsasavxixtibi. Ale popořádku.

 

Už se mi jaksi v hlavě rozplývá, jestli jde o demo, či plnohodnotnou desku, ale ať je to jak chce, jisté je, že nahrávka se činí plných devadesát minut. Ptáte se, jak je možné takovou délku materiálu vměstnat na jeden nosič? A to se ptáte dobře, holenkové. Tady má totiž kapela mé největší sympatie. Tento počin vyšel jen a pouze na audio kazetě. Už jste zapomněli to kouzlo zmuchlané pásky, přetáčení na propisce a divoké cvakání mechaniky při hledání začátku oblíbené skladby? Jsem velice, opravdu velice potěšen, že si někdo dal tu práci a natočil materiál vydaný výhradně v MC formátu. Kazetám už odzvonilo, a tak je třeba si drobátko připomenout jejich lesk.

 

Zpracování tohoto produktu není taktéž od věci. Celá kazeta je čistě zelená bez jediného potisku, označení strany A a B, zkrátka nic – jen zeleno. Krabička, krom klasického průhledného předního dílu, má zas barvu žlutou. Booklet taktéž hraje všemi barvami a jeho jednostranný potisk se obešel bez jediného písmenka, či loga apod. Takže neznalý nahrávky vlastně ani nemůže tušit, oč jde. Záměr, či nedomyšlenost? Viděl bych to spíš na ten záměr a musím přitakat, že se mi to líbí. Narvat celou devadesátku kazetu muzikou je taktéž úctyhodný výkon (o její kvalitě bude řeč později). Nuže, když si tento odstavec shrneme, zjistíme, že nelze mluvit negativně. Tedy z mého pohledu, protože jsem ještě schopen si pásku přehrát a bezhlavě jsem nevyhodil ani prastarý walkman, ve kterém se v uplynulých deseti letech protočil tak akorát prach. První okamžiky byly tedy nečekaně pozitivní a bodíky putovaly směle vysoko.

 

 

A teď ta horší stránka. Víte, když vám někdo slíbí noise black metal na kazetě a jste přinejmenším podobně smýšlející šílenec jako já, zaplesáte radostí a v očích máte vlhko. Pouze v očích. Hlavou protékají vzpomínky na obdobně laděné hudební spolky (Gnaw Their Tongues budiž příkladem za všechny). Do rukou dostanete krásně zpracovaný nosič a s úsměvem plný očekávání si pouštíte onen výtvor. A tady to je. V průběhu kompletních devadesáti minut jsem nezaznamenal ani škobrtnutí o kousek černého kovu, ani o šponu z něj. Místo toho poctivě vyhulákaný noise. Což o to, noise si klidně poslechnu, ale musí mi to taky něco dát. Tady nejde jen o to divoce šumět a tu a tam zaskřípat, zapištět. V hudbě dokážu být hodně tolerantní, ale je mi líto, tohle už hraničí s mými téměř bezbřehými mantinely. Musím ale uznat, že strana B mému uchu lahodí daleko více, než prvotních 45 minut strany A. Tam v onom éterickém opojení hluku už jsem schopen rozeznávat jistý kalkul a cílenost a dokonce i melodičnost. Jak toto jádro tedy rozklepnout… Jsem z kovářské rodiny, ale nejsem zas tolik silný, abych na naší největší kovadlině rozbíjel atomy. Proč taky. A proč bych měl hledat věci tam, kde nejsou? Proč mám hledat umění, tam kde už snad ani není?

 

Lituji, neumím otevřít svou náruč natolik, abych pojal i smysl a úděl tohoto počinu. Pokud kdokoliv z vás ulítá na těžkém a hlubokém noiseu a je schopen setrvat těch devadesát minut naráz (a vězte, že to jde), budiž pro vás toto dílo stěžejní a líbeznou nadílkou. Ohledně přirovnání mne krom válcoven plechu a tvrdého slévárenského lomozu napadají třeba takoví Napalmed. Ačkoliv rozdíly v obou kapelách (Mhnunrrn a Napalmed, nikoliv kotle Vítkovice) jsou vcelku citelné.

 

A jak z toho začarovaného kruhu ven? Zpracování – výborné. Náplň – neoslovující. Matematický průměr ukazuje 50%, ovšem je to spravedlivá suma? Srovnám-li to s nahrávkami, které jsem hodnotil čtyřiceti procenty, musím být ještě zlejší. Ale to mi zase trhá chlopně, protože je to přece kazeta. Bhute, kazeta!!! Mějte, prosím, pochopení pro výsledné verdikty, stejně si nejlíp každý udělá obrázek sám, dle vlastní zkušenosti. A věřte, že byste to přinejmenším jednou slyšet měli. A to nemyslím nijak škodolibě, ale prostě kvůli osobnímu názoru a zkoušky muzikantské otužilosti. Proto dílo doporučuji zcela všem a bez rozdílu. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

David Kasík / 17.7.13 6:26odpovědět

vybruslil jsi z toho jako chytrá horákyně... řekni rovnou, že zelená kazeta z pičovinky veledílo neudělá hehe

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky