Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Midnight - Rebirth by Blasphemy

MidnightRebirth by Blasphemy

Sarapis16.6.2020
Zdroj: mp3 320, bandcamp stream
Posloucháno na: CD player Yamaha + Canton // PC, AKG K44
VERDIKT: Dobře odvedená spoušť v blasfemické půlhodince.

Pro páchání násilností a majetkové trestné činnosti je závoj temnoty vždy vítaným komplicem. Magie půlnoci, kdy se rodí nový den a čert ví co se děje pod udusanou hřbitovní hlínou, okouzlila mnoho hrdlořezů a maniaků stejně jako hudebníků (neříkám, že se tyto množiny nemohou protnout), kteří si tento každodenní bod zlomu vetkli do názvu svých kapel, alb nebo sami sobě. Multiinstrumentální Athenar je se svou chloubou Midnight nebezpečné a odvrácené tváři nočního života hodně blízko, ze všech půlnočních jezdců možná nejblíž. Ani letošní přímočará a agresivní palba neskýtá nic jiného než hrubé zacházení a ostré lokty. Něco jako pondělní fronta na poště.

 

Při pohledu na promo materiály na mě Athenar působí jako mediální prototyp moderního Američana, který hájí své zájmy. Ozbrojený, odhodlaný a připravený jednat. A leckoho i o ledasco zkrátit, když dojde na lámání chleba. V Midnight je toto odhodlání poměrně věrně zhudebněno. Násilí je zákon, který nelze obejít a který dříve nebo později setne civilizaci hlavu. 

 

 

 

Album Rebirth by Blasphemy je podobně nekompromisní. Zvuk si nebere servítky a agresivní hudba pohání jako voda na mlýn verbální útoky z frontové linie. Athenarův monotónní vokální projev působí jako vždy nepřístupně a vyloženě nevrle a potenciální zájemce o generický speed metal drží na distanc už po pár skřípavých verších. Přesto lze na albu najít mnohé chytlavé momenty. Vlastně každá skladba i přes své primitivní a neotesané vlastnosti disponuje nějakým charakteristickým prvkem, motivem nebo melodií. Což je tak trochu zázrak, když si uvědomíme, jaké manévrovací možnosti vzhledem k (dobrovolně) zvolenému žánru Anthenar má. Ale může to být vnímáno i jako krok směrem k širšímu obecenstvu. Fanoušci staré éry plné splitů a EP by si k tomu jistě řekli své. 

 

V krátkých intervalech uhání blasfemická půlhodinka neohroženě kupředu a za sebou zanechává dojmy z dobře odvedené spouště. Spálená guma hyzdí vozovku při Fucking Speed and Darkness, sirný puch se line éterem při Devil's Excrement a hymnická Rising Scum nutí k pochodování po sousedově trávníku. Půlnoční expres nezastavuje a neztrácí páru, ani když v několika zatáčkách zpomalí. Zdá se mi, že tímto albem význam Midnight zase o kousek povyrostl. 

 

 

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky