Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Umřít krásně umí jen vyvolení. Bohužel se tahle vlastnost nově netýká ani kultovních MINISTRY, kteří se zkrátka rozhodli exhumovat své staré tělo, trochu zčeřit vody a hlavně vydat nové album "Relapse". Ostatně samotný název novinky vše podstatné vystihuje víc, než cokoli jiného. Můj názor, že to mělo zůstat pod drnem a už se nepokoušet o další lekce industriálního thrashingu za plotem podia, je tak postaven na vedlejší kolej. Na kolej, po které jede mašina jménem "Relapse". A abych to ještě víc zamotal, nebyli to nakonec samotní protagonisté komu ujel vlak. Zpočátku to spíš vypadalo, že zánovní souprava ujela běhy mně. První dojmy z alba byly výhradně dobré. Nakonec se situace kolem letité srdcové záležitosti poněkud uklidnila, nechal jsme Aliena vyřvat všechny drogy z těla ven, nechal jsem otevřené okno do přírody, aby mě celý proces industrializace nevmetl do ksichtu kdejakou trubku a obsah průmyslové jímky. Nechal jsem si "Relapse" uzrát, přestal jsem ho brát tak zaníceně a ohleduplně. Ovšem pozor, nazývat potom poslední album MINISTRY kravinou či zbytečnou onanií na téma "opakování je matkou moudrosti", nebude zas tak rozumné.

Ať už byly pohnutky k vzniku nové fošny jakékoliv, její odkaz si drží laťku nadprůměrnosti, byť ta už není dominantní, nýbrž pouze dostatečná. Domnívám se, že poslední stařecký dech chytli Ministerští na albu "Rio Grande Blood", které dokázalo posekat nejeden mladický emo úsměv a panenskou neústupnost už tak nešukatelných metalistek, schovávající svou šerednost za nánosy černé. Tohle byla smršť, při které lítal vzduchem nejen velký Jirka Křoví, ale úplně všichni, kteří si mysleli, že MINISTRY už nemají co říct. Z tohoto pohledu považuji naopak za zklamání následující původní epitaf "The Last Sucker", na němž se dalo najít ještě něco jiskry, ale ta jakoby byla pomalu, ale jistě hltána zlou unylostí. Už jsem zase hleděl tváří v tvář jistému druhu rozčarování. Bavíme se ovšem dále v rytmu nadprůměru, jen aby bylo jasno. Selhání vypadá jinak. Tahle selhání a ztrátu soudnosti jsem měl nachystány jako doprovodná hesla pro "Relapse".

Nakonec bych však novinku viděl poměrně stejným hledím jako jeho předchůdce. Chvílemi krutě baví, chvílemi padá do letargie a jen opakuje vlastní dušenou stravu. Občas se válí po podlaze jako vyžraný hrdina z coveru, pod jehož tělesem bych uvízl jen nerad a když tak ve dvou, abychom ho mohli zabít a poté převrhnout. Z větší než velké části se "Relapse" znovu tváří jako hrdé thrashové album, ostatně sestava je mu stále nakloněna. Ovšem nakloněno ve fungující klony je i dosti elektronických pomůcek, jejichž využití na novince se mi zdá možná i důraznější a hlavně lepší než na "Posledním sakerovi". Celkově nepovažuji tento podíl obou složek za kdovíjak revoluční a nezastávám názor, že je novinka návratem k industriálnější poloze, strojově přesnější ani chladně odcizenější. Ne, není. Hybnou silou jsou pak šlágry, které nějakým způsobem vybočují, nebo je lze vyhodnotit jako jemně netradiční. Tím myslím například sborovou "Kleptocracy", ale také zajímavě pojatou "Bloodlust".

MINISTRY namlátili svou další desku bez ohledů a rozpaků. Kolikrát by se rádi co nejvíce přiblížili svému skvostnému industriálnímu svatostánku "Psalm 69", což se logicky nikdy nepovede. Občas z nich cítím rozvernou hravost, kterou přebíjí prvotní nekompromisní dojem lepšího výdělku, který "Relapse" na pár měsíců určitě zařídí. Nový materiál celkově považuji za standardně dobrý, v klidu porovnatelný s "The Last Sucker" a více asi nebude třeba, neboť to není v jeho silách. A pokud bude nálada na festovní zatěžklou schízu, obrátím se v truhle pro "Filth Pig" a dodám si kuráž mrzkou taveninou. "Relapse" je deskou bez pravidel, bez drsného navztekání se, tak nějak pro zábavu a revoltu vylízaným labelům a ještě vylízanějším politikům.