Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro nezaujaté výrostky, jež nepolíbeni předchozí nabídkou Mithras minuli ty největší milníky diskografie kapely, může být novinka solidním zpestřením experimentálních death metalů jejich prozatímní sbírky. Mohou žasnout nad finesami a atmosférami, nad nepochopitelnými výlevy vzteku epicky ošetřených proměn a pak těžce trávit a dlouze žvýkat. Starší a zkušenější mohou zase srovnávat. Tedy ihned po prvotním projevu radosti nad novým albem kapely, o které si mysleli, že svůj vesmírný koráb už jen ztěží zvládne ukormidlovat, natož renovovat. Ale stalo se, a tak i mazáci mohou znovu těžce trávit a dlouze žvýkat. Na tom se nic měnit nebude.

Patřím mezi ty, kteří si netrpělivostí ujídali do té doby pečlivě hlídanou manikúru, a po vydání si různě spojovali staré s novým a dělali chytré. Jen těžko mě přece může rozhodit fakt, že se Mithras snaží povýšit brutální umění Morbid Angel do galaktické roviny hledání v nekonečnu, protože tahle verze je platná i pro novinku. On Strange Loops je albem, které dosavadní meziplanetární výron kreativity zdatně rozjíví. Jestli zdárně, to už je otázka. Mithras se album co album někam posouvali a nová práce tohle živelně podporuje. Jaká tedy doopravdy je?

Je to oříšek, tvrdý, po rozmáznutí tvárný, ale stravitelný zrovna není. Někdy žasnu, jindy jen kývnu na souhlas, že takto ano, ale jinak někdě uvnitř tiše trpím. Mithras si svou jízdu náležitě užívají, ale já jsem celou dobu někde jinde. Někde tam, kde deska Worlds Beyond the Veil niterně vyžírala svou tajemností a lákala do neprozkoumaných dálav. Ve zřejmém odlišení od druhých, přesto staromilsky a drsně. Dnes je kapela technicky i možnostmi jinde, dál, ale jakoby se příliš zahleděla do dovednostních disciplín. Hrdě a bez úlev, ale dávné srdéčko pulsuje kdesi pod novou plastikou a bezva přelivem. Trošku mě to straší, ale na druhou stranu mám uznání. Člověk se musí zklidnit a dát prostě na pocity. Ty aktuální se ale těm starým nevyrovnají, kouzlo je pryč.

Mithras ovšem nemají pražádný důvod vyjídat vlastní misku a mají k sobě samým ryze progresivní požadavky. Není nač čekat a je třeba předvést, co v nich opravdu dříme. Jak hráčsky a skladatelsky pokročili. Ostatní se s tím buď srovnají, nebo se poohlédnou po něčem dalším. Ano, On Strange Loops je těžká deska. Stojí nezměrné úsilí, aby lapila svou náturou, která není tak jednoznačná jako dříve. Mithras byli vždy složitější kapelou, ale nyní si to po této stránce vyloženě užívají. Uchopit novinku lze jen velmi ztuha a komu se to povede, je fakt kabrňák. Já bojuji, asi prohrávám, ale dál mě to zkrátka nepustí.

Nová cesta universem není pro každého a je teď jedno v jaké fázi přátelství ke kapele se kdo nachází. Já jsem pocitově ustrnul kdesi v prostoru a nemohu se hnout. On Strange Loops je albem, které fascinuje, ale způsobem, který je mi cizí. Jakoby bych hleděl do neskutečně napínavé scenérie, která kolem mne vytváří dojem něčeho velkého, a pak najednou splaskne a uvnitř zůstane jen něco málo. A to málo mi vadí. Ze sna se kvůli tomu budit nebudu, ale podle mého názoru Mithras na novince trochu přebrali. Ukousli si příliš velký krajíc a, byť jistě v dobrém úmyslu, vše nakonec překombinovali. Snaží se ohromit, ale neohromují. Zírám, kudy chodím, nestačím se divit, jací ekvilibristé z nich jsou, ale někde tam uvnitř jsem v klidu. Úplně.