Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moloken - Unveilance Of Dark Matter

MolokenUnveilance Of Dark Matter

Symptom31.5.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 Series II / Marshall Major II
VERDIKT: Švédové se po pětileté odmlce a ne zcela využitém potenciálu předchozí desky All Is Left To See (2015) hlásí se čtvrtou řadovkou a co vám mám povídat... dvaačtyřicet minut radosti.

Nejenže si post-metalový ansámbl ze švédského města Umeå vetkl do názvu slovo "sklíčený" či "skleslý" (angl. Downhearted), ale tento neměnný hudební čtyřlístek si evidentně předsevzal za cíl význam svého jména naplňovat. Žánr samotný je k tomu jako stvořený a nepřekvapí, že hlavní výrazový prostředek k podtržení atmosféry je stará dobrá disharmonie. Nikoli však nepříjemná, za to nanejvýš záměrná. V kombinaci s celkovým těžkotonážním laděním a citem pro dynamický vývoj skladeb je výsledná panoráma něco jako sonické bludiště, ve kterém se chcete ztratit.

 

Na první pohled nezvykle dlouhý seznam skladeb klame tělem, protože je proložen několika kratšími mezihrami. Intro This Love Is A Curse s přísnou kytarou je kratší skladba, stručně vystavěná kolem základního riffu a ve dvou minutách jasně sděluje o co tady půjde. No Ease, No Rest je minimalistická klavírní skladba, co připomene ducha finských Tenhi. Sedmá Repressed a desátá One Last Breath nedávají ve funkci předehry příliš dobrý smysl. Atmosféra by tu byla, jen samotný přechod do další skladby postrádá hladký průběh a působí jako přepnutí programu ovladačem.

 

Na druhou stranu – intra ani mezihry album nedělají, hlavní program tu obstarávají pecky jako třeba dvojka Surcrease. Ta od první vteřiny nekompromisně valí klíny kytarového napětí přímo do hlavy a groove drží kopák spolu s klokotající basou i ve chvílích, kdy je pedál dál od podlahy. Třetí Shadowcastle (Pt. I) a osmá Lingering Demise budí dojmem, že kolem studia obcházel vynálezce disharmonie, pan Carl-Michael Eide, nebo plakát s jeho podobiznou alespoň zdobí zkušebnu. I z deváté Unbearable tak nějak dýchá odkaz mých oblíbených Virus. Úvodní riff šesté Venom Love by do svého repertoáru mohla s klidným svědomím převzít Sepultura. S prvním vokálem ve dvacáté vteřině jsem nabyl dojmu, že u mikrofonu je Derrick Green osobně a já poslouchám dosud nevydaný bonusový materiál k albu Nation (2001).

 

Na konec to nejlepší, že? Titulní skladba Unveilance Of Dark Matter tlačí na pilu hned ze startu a nenechává žádný prostor k pochybám, že kapela je ve vynikající formě. V pomalejším tempu, ale s podobným nasazením se dere vpřed i pátá Hollow Caress. Sludge ve středním tempu je přesně to, co Moloken umí složit a zahrát. Srozumitelně organizované hudební myšlenky pracují s melodií a harmonií tak, že celá nahrávka je plná života, pulzuje dobrými nápady, energií a mix dává dostatek prostoru všem nástrojům. Některé části desky jsou tak dobré, až bych se nezdráhal uvěřit, že kapela umí dělit i nulou...

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky