Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Monarch - Never Forever

MonarchNever Forever

Bhut28.10.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Album plné napětí, vzteku, pohřební i jinak sklíčené nálady. Všechny ty negativní emoce dokáže vykřičet i za vás. Na stranu druhou velice křehká záležitost, jejíž poslech nelze ničím vyrušovat.

Jsou dny, kdy člověk hledá hudbu, která mu akorátně sedne do nálady. Kdy ta muzika vykřičí všechny emoce za něj, nebo kdy naopak ta veselost jen udrží onu dobře stylizované rozpoložení, podtrhává deprese, udržuje smích a tak dále. Momentálně se však budu hrabat v emocích plných vzteku a velkého napětí. Fanouškům Monarch tyto pocity nebudou cizí a nová deska Never Forever onen zmar jen podtrhuje.

 

Aktuálně mi nesedlo do nálady nic lépe než právě zmíněné album. To se občas tak v životě děje, že ten spleen padá ze všech stran a člověk se z toho potřebuje nějak vyřvat a vybít. V současnosti není mezi novinkami lepšího společníka než Monarch. Z celé té desky neuvěřitelně dýchá vztek, pohřebnictví i další silně vypjaté emoce. Plakat se tu nebude, ačkoliv funerál to svým způsobem je výtečnej. Tady jde o klid, který pojednou graduje a graduje, až všechno vybuchne mohutným gejzírem nepříčetnosti. Tomu dopomáhá nejvíce ženský zpěv vokalistky Eurogirl.

 

Tempo je pomalé, nezrychluje, jen se líně vleče a tahá z kytar melodie výrazně deprimující. Občas se v nich objeví jakýsi záblesk veselosti, ale ten v konečném důsledku působí i tak dost nemile. Je to hra s vytrvalostí posluchače, zkouška, jak dlouho to celé vydrží. Dá se to, ale pocity nervozity se dostaví vždy. Není to totiž úplně přístupná muzika, kterou si jen tak z hecu pustíte. Na tenhle druh hudby musí být nálada, musí být správné rozpoložení a mnohdy i denní doba. Je jasné, že poslech za tmy (bez svíček – ty jsou k ničemu), kdy se odněkud line hysterický křik doplňovaný o dřevnatý sludge má daleko větší účinek než poslech při poobědní kávě.

 

 

Minulý kousek se mi líbil možná víc, ale de facto v nich ani nerozeznám rozdíl. Letošní deska se totiž vleče o něco líněji. Zároveň má i více stop a je delší, takže to proniknutí má složitější průběh. Na druhou stranu jsou zde kusy, které si vybavuji z koncertního představení a mohu s jistotou říci, že v domácím prostředí fungují stejně intenzivně jako při živé prezentaci. Monarch je silná záležitost a ne každý se pro jejich druh muziky dokáže nadchnout. Čpí z toho hodně dekadence a hodně trýznivých pocitů, které se nemusí každému zavrtat pod kůži. Naproti tomu nesmíme opomenout ani citlivou lehkost a křehkost, kterou jednotlivé skladby mají. Tomu snad nejlépe odpovídá motýlí obrázek na obalu desky. Stačí málo, aby se tenhle motiv rozlétl do okolí, stejně jako stačí málo k tomu, aby konstrukce pasáží doznala rozpadu.

 

Není to jednoduché, ale je to úžasně pohltivé. Není to veselé, ale přesto občas svitně jiskra naděje (zejména díky některým kytarovým melodiím). Jinak je vše kolem černé, funerálně plíživé, doomově smutné a noisově vyhrocené. Ten ženský křik člověka může strašit, ale pomůže mu se z toho všeho vyřvat za něj. Monarch jsou v tomhle mistři svého žánru. Jsem spokojený. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky