Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak praví staré známé rčení, s poctivostí nejdál dojdeš. A zrovna takový pocit mám z vývoje moravských MORGUE SON. Vývoje otevřenému novým možnostem, vlivům a vnímavému začleňování nalezených linek jak v původním rockerství, tak celkové atmosféře. MORGUE SON nastoupili určitou cestu, po které krok za krokem pokračují, dobře si pamatují její hlavní zastávky a sami se z nich učí. Stali se kapelou, která se postupem času etablovala v progresivním a pružném metalovém výrazu, díky čemuž termín metal nemusí nutně znamenat stokrát použité a obnošené. Kdo by taky nosil seprané hadry s děravými kapsami...? Novinku pojmenovanou "Impure Speculum Replete With Eeriness" po hudební stránce vidím jako čisté album, jehož poloha je v hledání nových prostor a síla v jejich objevování. Což ostře kontrastuje s názvem samotným, neboť nastavená zrcadla mají do pozitivně laděné čistoty děsivě daleko.

Album, jež bylo pořízeno v době končící zimy letošního roku ve studiu UnArt, může za tento krok jen poděkovat. Zvuk novinky mě opravdu baví, nic v něm na sebe zbytečně neupozorňuje ani nic netahá za uši. Jsou zde zachovány prvky živelnosti, zkrátka nic přehnaně klinického, je to naprosto přirozené. Echa ze Slavičína se nesou v rovině podstatných, na nic si nehrajících rytmů. V sedmeru zrcadlení máme co do činění s proměnlivou tvárností kapely, která proplouvá mezi svým extrémnějším výrazem zpátky k pokornému nebo třeba zasněně zpěvnému. Ostatně, mimo další témata, tahle deska je také o snech. Především je ale o symbióze metalu a klidných pasáží, atmosférického bigbítu i drsného řevu plného frustrací. Slav ke každému ze songů přidal komentář, jaká že myšlenka ho poháněla k jejich otextování a kde se ve svém nitru momentálně nacházel.

Udělali jste mi radost MORGUE SON. Vidím ve vás budoucnost, stejně jako ji jistě vidíte vy. Díky novince pak zejména vidím kapelu, které nejsou lhostejné jak směřování, tak poctivá práce pojímající s elegancí sobě vlastní vkusně posbírané během putování. Nač chamtivě brát plnými hrstmi, když to jde po troškách? MORGUE SON dali dohromady vyváženou desku, u které chápu její pořád ještě metalovější tvář, protože to tak zkrátka má být, ale po očku už vyhlížím, jestli by ve dnech příštích neslušelo trochu ubrat z plynu a dát ještě větší prostor rockovější poloze. Tyhle spekulace ale zatím do zrcadel posledních příběhů nepatří, třeba se s jejich odlesky setkáme příště. Třeba také s úplně jinými. Já si teď pospíchám znovu vyslechnout příběh mladé dívky spoutané u kůlu a možná jak potom půjdu městem, na chvíli si sednu na lavičku a budu sledovat jak se shlukuje místní omladina, volí vybraná slova a nutí k pouvažování.