Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mörkhimmel - Genium Obskurity

MörkhimmelGenium Obskurity

Bhut13.3.2024
Zdroj: LP #DOOM211-1-1
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon Quartz DP-23F, Grundig Box 660a
VERDIKT: Mörkhimmel jsou mrtví, ať žijí Mörkhimmel. Nečekejte nic a budete pohlceni.

Jestli jste už s kapelou Mörkhimmel měli někdy tu čest, tak na ty zkušenosti zapomeňte. Pravidla jsou jiná, karty jsou snímány ze zcela nového balíčku a zařazení nahrávky po bok těch starších je spíše věcí dějepisu, než přímého navázání a propojení nějaké hluboké souvislosti. Přesto jsou tu body, které jsou signifikantní. Mörkhimmel jsou mrtví, ať žijí Mörkhimmel.

 

Nové řadové album Genium Obskurity vyšlo na konci roku 2023. Předchozí řadová deska vyšla roku 2014 a do hlubinné propasti dělící oba počiny vsuňme stupínek s letopočtem 2017, kdy vychází split s The Tower. Je nutné toto období nějak zdůrazňovat? Možná ano, možná ne. V mezidobí totiž ještě světem proplul virus, který zamíchal kartami se vším možným. Mörkhimmel se však rozhodli, že jejich balíček má již rohy ohnuté a každý karbaník by přísahal na to, že jsou obrázky cinknuté. Rozhodli se zakoupit nové balení, avšak se stejnými motivy. A jak to tak chodí, když je něco nového setkává se to s celou řadou zpočátku negativních přijetí. Pojďme na to.

 

Já osobně, když jsem nejprve viděl obal, který se na desku chystá, tak jsem byl překvapen onou stylizací, která mi nějak neštymovala do dosud použitých obálek, ale očekával jsem nějaké šibalství, které se také ukázalo. Zornice jednoduše patří černé etiketě gramodesky a po vyjmutí kotouče efekt oka zmizí. Podobné blbinky mě baví a je to jednoznačně tah, díky kterému si desku zapamatujete. Ale tím hlavním prvkem, který vám má zůstat v hlavě, je přece hudba. A ta to taky nemá snadné.

 

První poslech jsem vykonal plný dychtivosti a očekávání. Jenže nestalo se vůbec nic z toho, co jsem si dopředu v hlavě maloval. Takže jsem porušil jednu ze svých zásad – nečekat nic, nebo jen to nejhorší, aby výsledek mohl jen překvapit. Kapela totiž svůj výraz zasadila do polohy, kterou jsem nepředpokládal. Zkrátka nasedla do rozhrkaného fiakru těžkopádného dřevního sludge crustu a k výraznějším divokým výpadům se prakticky za celou dobu vyloženě neodhodlá. Já furt pomyslně tlačil ten kočár bahnem a věřil v najetí na alespoň polní cestu, kde bude ta rychlost alespoň trochu okázalejší a náležitě svižná. Bože, jak jsem se mýlil.

 

Výsledek je, jako kdyby došlo ke kolaboraci Primitive ManHigh On Fire. Hrubost, těžkotonážnost, síla, tlak, špína, a přitom pod povrchem pluje řada neskutečně výborných nápadů, motivů, a dokonce i melodií. Nejvíce se zapíše na první dobrou skladba Zlá krev. Ale i ty fakt pomalejší střední kousky nakonec ukážou, že umí kousat víc, než je povoleno. Karty Mörkhimmel mají možná nový lesk, nezohýbané rohy a ještě voní novotou, ale uvědomili jsme si identitu prodejce, který jim tyhle čertovy obrázky dodal? Čertovy obrázky… no jasně, teď to dává smysl. Ta deska je totiž čertovsky poťouchlá, tajuplná, uzavřená a geniálně obskurní. Dalo to fušku, ale nakonec jsem se do jejího nitra úspěšně prokousal. Chtělo to prostě hodit za hlavu historickou zkušenost s jejich muzikou. Aktuální rozpoložení je jiné, ale přesto má svůj charakter, který si s sebou kapela nese. Asi nejjednodušeji mohu poukázat na Slávkův vokál, jehož hadí struktura má patřičný efekt právě v těch pomalých kouscích.

 

Mám to nakonec nějak shrnout? Nemá to smysl. Genium Obskurity je nahrávka komplikovaná a nedává svému majiteli nic zadarmo. Je to o tom chtít, vnímat nastolený řád trochu otevřeněji, přistoupit na nová pravidla hry a prostě se do toho vnořit a hltat. Pak vás závěrečná skladba Návrat, kde najdete konjukci thereminu a baskytary především, donutí k opětovné aplikaci celé té nádhery. Jak jsem byl zpočátku z desky zklamaný a odtažitý, tak jsem po nesčetné řadě poslechů objevil to svoje a sám pro sebe pochopil desku podle svých možností a fantazie. Jak už jsem říkal, není to jednoduché, ale stojí to zato.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky