Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mun - Nhemis

MunNhemis

Jirka D.29.8.2023
Zdroj: CD, 4-panelový digipak // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Oproti minulé desce krok vpřed s ujasněnou vizí toho, co chce kapela hrát a jak chce znít.

S polskou kapelou Mun už jsem měl co do činění před zhruba dvěma a půl roky a bylo to v souvislosti s recenzí jejich tehdejší desky Presomnia. Byla to jejich třetí řadovka, která za mě nedopadla nijak valně a ve shodě s tím nijak valně nedopadlo ani hodnocení v mém textu. Píšu o tom především proto, že dnešní recenze se o tu minulou bude částečně opírat a že pokud vám není líto pěti minut času a chcete mít souvislosti pěkně pohromadě, začtěte se do ní před tím, než budete pokračovat zde.

 

Tak.

 

Co nového na čtvrté desce? Tak především mám oproti minulé zkušenosti pocit, že kapela už ví mnohem jasněji, co chce hrát, a dokonce se jí tato idea daří docela slušně naplňovat. Album Nhemis je mnohem konzistentnější a žánrově čistší, kvalitativně neobsahuje tolik propadů a jeho poslech od začátku do konce bych označil za snesitelný, téměř až důstojný proces. Mun během posledních let lehce zamíchali sestavou, angažovali druhou kytaru, vystříhali se za mě velmi nešťastného vyznění Tool revival (zkuste ZDE), opustili pokusy o čisté zpěvy, přitvrdili zvuk a mnohem víc se blíží něčemu, co bych nazval zjednodušeně post-metal. Nijak objevný, ničím nový, takový běžný a klasický, ale v zásadě nijak urážející. Což vidím jako výrazný krok vpřed  - malý krok pro mě, velký pro ně.

 

 

Zajímavé na tom je, že deska začíná skladbou Zmey naprosto fádně jako post-metalová (a spíš post-rocková) instrumentálka, která se nijak neliší od tisícovky dalších, podobných post-rockových instrumentálek, a že pro svůj hlavní sound si musí dojít až do druhé skladby. Od ní se drží v mantinelech hutné kytarovky s rozumně posazeným vokálem, která mi v záblescích připomene francouzské Gojira, ale naštěstí nijak moc. Minulá nálož Tool je definitivně pryč. Ve zvuku se pak výrazně podepisuje kytarové dvouspřeží a ten rozdíl je hodně moc znát. Přibylo plochy a prostoru, hrací hřiště je najednou výrazně rozlehlejší, padá do hlubin i vzlétá do výšin a člověk má zničehonic dojem, že poslouchá úplně jinou kapelu. V mantinelech rozumného řemesla se daří držet i kompozice a směřování skladeb, jejichž vývoj má smysl a jistou přirozenost, a skutečně málokdy posluchače zabolí v uších nějaký krkolomnější moment.

 

Co se od minula naopak nezměnilo, je využití Marcina Klimczaka a jeho Mustache Ministry studia, kde se nejen míchalo a masterovalo, ale tentokrát i nahrávalo. Což osobně vnímám jako bolest, protože zvuk je hodně ostrý, agresivní a za mě až moc s těžištěm v kytarách. Není zdaleka první ani poslední, který v daném žánru hraje právě takhle, čímž ale neříkám, že z toho mám radost. Od minula se rovněž nezměnilo moje nepochopení myšlenky grafického zpracování nosiče, u kterého jsem mimo buďto já, nebo jeho autor, případně oba. Minule byl autor zpěvák osobně, tentokrát se toho chopil druhý kytarista, ovšem výsledek je za mě naprosto shodně nesnesitelný. Když se ale přenesete přes tyto bolesti, zavřete oči kvůli obalu a do uší si dáte vatičku kvůli zvuku, čeká vás docela solidní post-metalový poslech. Za mě dobrý průměr.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 25.1.18 10:48

Možno som to zle formuloval, možno ak by sa dali robiť odstavce, tak by bol môj príspevok prehľadnejší. ______ Kapely Bikkinyshop sa týkala len pasaž po "... mimo môj záujem." ______ Pojem "crossover" bol premostením k samostatnej úvahe o tomto "štýle" ako takom - tuto v našich reáliách, v rodnom jazyku. Asi som sa zle vyjadril - ja Kabát nepovažujem za mačkopsa. Ako táto pet-chiméra mi pripadá väčšina kapiel, ktoré produkujú nejaký crossover (alebo sa tomu pojmu vyhnú a na banzone si ako štýl zadajú rock/punk/post-hardcore/metalcore/emo metal). Žiadne meno tu nenapíšem, pretože - napriek tomu, že som počas predošlého roka prišiel do kontaktu s viacerými kapelami tohto razenia - žiadne som si nezapamätal (keďže ma nezaujali, niektoré až odpudili). ______ Kabát v tomto prípade je niečo, čo mi príde na um hneď, ako počujem takúto kapelu spievať v češtine. A moja otázka smerovala na to, či určitá podobnosť vo frázovaní, prízvuku, polohy a farby hlasu spevákov týchto kapiel navodzuje dojem podobnosti s Kabátom aj u Čechov, alebo je len vec kombinácie osobnej skúsenosti a objektívnych kvalít češtiny ako "cudzieho" jazyka (a teda tento dojem môžu nadobudnúť len Slováci, príp. iní "cudzinci"). Pretože tento Kabát-faktor v sebe nesie náboj českého "písničkářství", ktoré vo folku má svoje nezameniteľné čaro, no v tvrdšom metal a nedajbože blackmetale smrdí "agrom". Preto ja nevydržím počúvať Umbrtku, Master´s Hammer a celú priehršť tých priemerných blackových kapiel, z ktorých mi proste smrdí agro-kabátovosť. _____ Dúfam, že som to teraz sklohnil zrozumiteľnejšie...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky