Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Muse - Drones

MuseDrones

Mirek M30.7.2015
Zdroj: FLAC, mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Muse pokračují v krasojízdě a upevňují svou vůdčí pozici v rámci současné rockové scény. Velkolepý a ambiciózní koncept "Drones" sice není bez chybičky, ale i tak má slušné šance stát se v budoucnu uznávanou a "povinnou" rockovou klasikou…

Ačkoliv je éra rockových velikánů již nenávratně pryč, má tento žánr v rukávu ještě pár posledních es, která se těší masové oblibě a dokážou zaplnit stadiony. Muse lze rozhodně považovat za jeden z jeho největších trumfů. Od třetího počinu "Absolution" trojice pravidelně okupuje vrchol (nejen) britské prodejní hitparády a zároveň poctivě buduje image nejlepšího současného koncertního seskupení. V podstatě lze říct, že minimálně v rámci rockového žánru věhlasnější a populárnější kapelu v současnosti nenajdeme.

 

Muse

 

Jestliže původně projev spolku charakterizovala "radioheadovská" tesknost a melancholie, postupem času ji vystřídala spíše "queenovsky" velkolepá okázalost a patos. Muse každopádně nikdy neusínali na vavřínech a s každým dalším počinem se snažili na svou tvorbu nahlížet z lehce odlišného úhlu. Na posledních albech si například zaexperimentovali s orchestrálními pasážemi či elektronikou, což spousta původních fanoušků nesla spíše s nelibostí a možná i proto se kapela rozhodla na novince "Drones" vrátit k plnokrevně rockovému soundu a ohlásila "návrat ke kořenům".

 

Snad poslední věcí, která velkolepému hudebnímu pojetí spolku chyběla, bylo plnohodnotné koncepční album. Bylo tedy asi jen otázkou času, kdy se do něho jeho frontman a hudební mozek Bellamy pustí. Výsledný koncept "Drones" rozdělil na dvě části, přičemž první pojednává o muži, ze kterého vojenská mašinérie stvořila chladnokrevný vraždící stroj. Hudebně se tato polovina alba nese spíše v přímočařejším, energickém a emotivně vypjatém duchu se zemitými hard rockovými riffy.

 

 

V druhé části ovšem dojde u "hrdiny" příběhu k prozření a proti válečné mašinérii se vzbouří. Nestačí však zachránit sebe ani své blízké a nakonec umírá. Zde už kapela postupně zvolňuje a přináší i klidnější momenty včetně působivé teskné balady "Aftermath". Celé album pak vrcholí epickou desetiminutovou suitou "The Globalist", která se pyšní zajímavými kontrasty mezi baladickými a energičtějšími momenty, okatě pomrkává po art rockové velkoleposti a doslova ždíme z posluchače emoce.

 

Jistě, tvorba Muse je plná patosu, kýče, okázalosti, nabubřelosti, prvoplánového dojímání, nesčetněkrát omletých poselství a místy dochází i ke zjevnému vykrádání rockových velikánů. Samotný příběh prezentovaný na "Drones" pak svým leckdy až úsměvně naivním pojetím může budit oprávněné rozpaky. Nicméně přes to všechno jde stále o nesmírně zábavnou, strhující, chytlavou a nápaditou desku, jež je zároveň hudebně i pěvecky na výši. Obviňovat spolek z progresivního či uměleckého přístupu je sice naprosto scestné, v rámci světové scény ale těžko najdete kapelu, která by se s odkazem britské rockové klasiky dokázala vypořádat nápaditěji a zároveň ho uměla s úspěchem servírovat i mainstreamovému publiku a vrátit na stadiony. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 6.11.14 8:30

Určitě bych nezapomínal na zcela prvotní dílo MFKR (1996), které osobně řadím na vrchol jejich všemožného snažení, ačkoliv jej stvořilo výrazně odlišné složení kapely. Následující dvě alba Slipknot a Iowa stavím na roveň. Nejspíš kvůli tomu, že na Iowa jsem je poznal. S příchodem Vol.3 můj zájem citelně propadl, avšak stále tuhle desku zkousnu. Zbytek už jde zcela mimo mě, včetně této novinky. Chybí mi tu především přínos hracího umu Joeyho, jeho bicí jsem vždy s radostí sledoval...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky