|
|
||||||||||

Pátá long-play deska německé kapely My Sleeping Karma vyšla na konci května a na první poslech by se mohlo zdát, že od nahrávek předchozích se toho mnoho nezměnilo. Album opět obsahuje několik čistě instrumentálních songů, několik meziher, hudebně jde stále o rock s větší trochou psychedelie a milá vzpomínka na hostující zpěvačku zestárla už na sedm let. Navíc MSK nejsou takoví technici jako jejich krajané Long Distance Calling, pravítko a úhloměr zapomněli kdesi hluboko v pracovním stole, ale na rozdíl od poslední desky münsterských kolegů jim nechybí zdravá zemitost a přirozený pohled na věc.

Měřeno čistě optikou racionálna by bylo snadné dojít k závěru, že všechny inspirační prameny instrumentálních rockovek (post, stoner, cokoliv...) už musely dávno vyschnout a že přijít s něčím svěžím, ať už v rámci scény nebo své vlastní diskografie, v podstatě ani nejde. Bylo by to snadné. Vedle toho ale aktuální placku „Moksha“ sjíždím poslední tak dva týdny téměř denně a pokud se oproti prvotním dojmům něco mění, tak jen stále se prohlubující závislost. Rozum proto nechme stát opodál, s tím tentokrát vystačit nelze.
Název desky Moksha je termín užívaný v hinduistických náboženstvích (známý také jako mókša či muktí) a představuje ukončení koloběhu života samsáry, který je dle hinduismu definován konceptem reinkarnace. Mókša tak představuje poznání pravé skutečnosti a dosažení jistého stavu vysvobození, jenž nemá daleko k obdobnému stavu - nirváně - který užívají budhisté. V přeneseném slova smyslu jde o svobodu, seberealizaci a sebepoznání. K dosažení mókši si můžete vybrat jednu ze tří cest - cestu oběti (karmamárga), cestu správného chování (áčáramárga) nebo cestu spojení brahma s átmanem (džňánamárga).
V čem jsou MSK jiní? Anebo lepší? Když začnu psát něco o tom, jak skvěle umí pracovat s jednoduchou repeticí a neustálým cyklením motivů, náhlými změnami rytmiky, dynamičností a spádem skladeb, namítnete, že tohle už tu bylo. Že jsou tu lepší nebo aspoň stejně dobří a budete mít samozřejmě pravdu. Dokonce nemám protiargument a ani se nebudu namáhat s jeho hledáním. Pusťte si titulní song anebo ještě lépe věc „Akasha“ a pak sami suďte, jestli je technická vytříbenost přednější jasně rozeznatelnému výrazu kapely, bravurně poskládaným kompozicím a především jejich skvělé, řeklo by se user friendly poslouchatelnosti. A tím ani v nejmenším nemyslím podbízivost nebo popovou vlezlost, na to jsou MSK dostatečně hluboko v podzemí a díky svému žánru otevření pouze menšinovému posluchačstvu.
Stejně tak by ale bylo nespravedlivé kapele upírat vynikající muzikantský vklad a především aranžérský cit. Ono totiž vypadá zcela samozřejmě, jakým způsobem se na albu pracuje s kytarami, jak přirozeně se přechází z pomalých, detailně prokreslených pasáží do částí rychlých, a jak snadno si mění štafetu rytmická sekce s kytarovou. Jenže ono to samozřejmé není ani trochu a za tím, že deska plyne se samozřejmostí nikoliv běžnou, je hromada práce a umu. Stačí se rozhlédnout po scéně a nijak složitě lze dojít k tomu, že podobných není mnoho.
Na závěr by se možná hodilo provolat něco slávy o nejlepším albu kapely, ale i přes nemalé nadšení z novinky moje největší sympatie doposud směřují k bezejmenné debutní desce, která navzdory devíti rokům stáří neztrácí ze své síly vůbec nic. „Moksha“ ale nezaostává o moc, jejích 54 minut je vystavěných a poskládaných s přehledem a pevným základem, bez přemrštěné snahy znít složitě, hrát mistrovsky a přitom možná i prázdně. Přirozenost, zdravá míra techniky, poslouchatelnost, vlastní tvář - to jsou My Sleeping Karma v roce 2015. Aktuálně můj instrumetal rock Nr. 1!
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Napalm Records
Vydáno:Květen 2015
Žánr:instrumental / psychedelic rock
Seppi - kytary
Matte - baskytara
Steffen - bicí
Norman - samply
1. Prithvi
2. Interlude 1
3. Vayu
4. Interlude 2
5. Akasha
6. Interlude 3
7. Moksha
8. Interlude 4
9. Jalam
10. Interlude 5
11. Agni

My Sleeping Karma
Evropa by mohla být první malou odpovědí na velké lidské problémy

Ashes of Ares
Ashes of Ares

Blut Aus Nord
Disharmonium - Undreamable Abysses

Slayer
Repentless

Editor
Old School

Rivulets
I Remember Everything

Jours Pâles
Résonances

Svarttjern
Shame Is Just a Word

Avenger
Shadows Of The Damned

The Cure
Disintegration

Deafheaven
New Bermuda
Právě vychází zajímavý úkaz v podobě audioknihy Heimatcore, čtěte tiskovku níže:
26.5.2026České rockové ceny Břitva, zaměřené převážně na tvrdší formy rocku, metalu, punku či hardcoru, oznamují nominace za rok 2025, které určilo 39 hlasujíc...
26.5.2026Změna v soupisce kapel se dotýká odpadnuvších Vortex Of End a Outlaw. Náhradou za ně jsou Cromlech a Srd. Více v tiskovce:
25.5.2026Venku je nová kniha s hudební tematikou, a to titul Bejt hardcore není sranda od Michala "Mičla" Dajče. Na 280 stranách Michal mapuje svých 25 let na ...
25.5.2026Bansko-bystrická post-blacková kapela Solipsism právě vydala své nové album nazvané Pedagogy for the Existentially Exhausted, které je kromě digitální...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.