Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kapely typu Mythopoeia dávají ochutnat svým fanouškům hořkost toku času, neboť jejich návraty na scénu – či jen lehoučké připomenutí nějakou reedicí – bývají obvykle děleny propastnou vzdáleností od poslední viditelné aktivity. Když to zaoblíme pouze na zářezy v podobě studiových desek, a tím pádem na nesmazatelné vrypy do toku dějin hudebních světů (ostatně archivy hovoří především o nahrávkách), zjistíme, že od posledního počinu uteklo bratru čtyřiadvacet let. Mohu se optimisticky domnívat, že někteří čtenáři těchto řádků ještě nebyli na světě, když kapela mávala zeleným dubovým listem. Tedy v době, kdy byla nahrávka The Golden Leaf Of Oak aktuální.

Novinka nese jméno Magie, nebo chcete-li M A G I E, a tak nějak se domnívám, že za jejím zrodem stojí především iniciativa mistra Asury, ve své době vystupujícího pod titulem Asura Godwar Gorgon’s Ray. Skrze vydavatele HellStorm Productions tak máme k dispozici novou dávku tajuplných doomových skladeb.

Pokud v paměti pátráte po tom, jak vlastně zněla podoba svérázné doommetalové kapely, pak vám snad trochu napovím: šlo o poměrně rozmanitý a melodicky košatý doom metal s typickou příměsí deathu, který se s nástupem nového tisíciletí těšil značné oblibě. Jistě potěší, že tento žánr – a v našem případě i nahrávka – přečkal nástrahy stáří, zůstal vcelku svěží a dokáže oslovit i nyní. Respektive mám ten dojem a doufám, že nejde o pocit podepřený nostalgií, vzpomínkami a oním srdceryvným balastem, který nás nutí si myslet, že dříve bylo lépe. V některých ohledech jistě ano, ale proč se k tomu křečovitě upínat?

Ale vraťme se zpět. Nuže, pokud si pustíte hudbu zlatého listu a bezprostředně poté novou magickou porci, čeká vás jistě překvapení. Hudba jakoby navazovala, ale zároveň jde o zcela nový směr. Lépe řečeno – doom metal, který je nyní k mání, má odlišné odstíny a rozdílné atributy. Tam, kde v minulosti atmosféru vykresloval klávesový melodický děj v kontrastu s patřičně chorobným hlasem chmurné a vláčné deklamace, stojí dnes mnohem zádumčivější a vážnější monolit, který přesto dokáže tu a tam problesknout „veselejší“ barvou motivu. Ostré a svižné metalové základy někdejších písní jsou rázem zpomaleny na téměř funeral doomové tempo, čímž hudba získává prakticky zcela jiné vlastnosti. Portfolio Mythopoeia je obohaceno, rozšířeno a zajímavě navázáno. Líbí se mi, že kapela nenapojila vazbu hned stejným, či přinejmenším velmi podobným výrazivem. Jde tak o novou kapitolu, ba přímo o novou knihu. Přesto tu zůstávají styčné prvky vesměs zakořeněné.

Neodpustím si malé rýpnutí, o které se zkrátka musím podělit. No… rýpnutí – je to prostě jen můj pohled na věc a další názor. Nuže: postřehl jsem nadšení a pozitivní ohlas, které způsobila první velká nahrávka Two Suns kapely Colosalist. Příjemné pocity pramenily ze vzpomínek na dávné nahrávky Silent Stream Of Godless Elegy a podobně. Mno, album jsem také slyšel, vcelku se mi i líbilo, ale nějak jsem nedokázal překousnout jeho výraz, který mi nepřišel svěží a aktuální. Jako by se vykopalo několik starších nedodělků a ty se podařilo zrestaurovat v okázalé monumenty, jež však kromě obdivu k historii nenabízejí výraznější soudobý vjem. A právě toto muzejní dýchání a smysl pro archeologii u novinky Mythopoeia necítím – jakkoli jde občas i tentokrát o dávno zapadlé artefakty, které dostávají nové fasády.

Magie je album dělající čest svému názvu. Je plné tajuplných tónů, zastřených tajemství a ukrytých nebezpečenství. Funeral-doomové tempo okřídlené mystickou aurou mi tu a tam připomíná ambientní plochy podmanivých skvostů Lamia Vox. Jsou to drobné chvíle, ale o to výrazněji vyčnívají. Pomalé vokální vyprávění má rozměr hlubinný a kouzelnický. Jde možná o otřepaná fantasy témata, ale mám pocit, že jsou zde uchopena dobře a funkčně.

Ostatně celé album tvoří jakýsi příběh mága, který se celý život učí užívat tajuplné síly a vědění, používá roztodivné a neznalému člověku zapovězené pomůcky, aby nakonec došel nevyhnutelného konce, jenž však vnímá jako finální splynutí s přírodou, jejíž umění a tajemství po celý život využíval. Vzhledem k takto nastavenému příběhu se občas nevyhneme ani folklorním prvkům v hudbě, které poslech vytrhnou z propastných hlubin a okysličí jej svitem veselejších melodií. Podtrhnout se však skutečně musí celkový magický výraz nahrávky, což bylo – pokud to chápu správně – jejím hlavním účelem.

Možná to zní podivně, protože spirituální otázky nejsou zrovna aktuálním trendem a celek má lehce pohádkový odér, ale pro účel konceptu a celé nahrávky je vše podáno, řekl bych, velmi přesvědčivě a pěkně. Přesto mi deska nepřijde jako vyloženě silný materiál a záhadnostmi prostoupené dílo. K absolutnu jí několik bodů přece jen chybí.