Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nāv - Trpte

NāvTrpte

Sorgh28.11.2023
Zdroj: LP (MGR-24394), CD (MGR 24-393) - promo od vydavatele, Bandcamp
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, Audio Technica AT - LPW40WN
VERDIKT: Když v roce 2019 vyšlo album Smrtci, bylo jasné, že Nāv hodlají v následujících letech aktivně burácet do tunelů domácího podzemí.

Black metal zažívá dobré časy, aspoň já jsem s domácí produkcí spokojen. Nehledím na množství, ale na kvalitu. Jak je vidět, je jedno, jestli je u kormidla země Pepa nebo Vendelín, jestli se otepluje a místo bílého vína se začne víc dařit tomu karmínovému. Chlastat se bude pořád a rachot v hudebních kanálech taky neustane. Nāv jsou jedním z mnoha důkazů, že kapely vznikají a tvoří nehledě na jakoukoliv krizi, což je příjemné vědět, zejména v časech podporovaného neklidu a strachu. Co na tom, že žijeme v jedné z nejstabilnějších epoch a v převažujícím blahobytu.

 

Ten, kdo si nesedí na uších, určitě o kapele slyšel. Já bych pro co nejjednodušší popis jejich tvorby použil název jejich předchozího alba, které sedí jako šablona. Arcizlo. Přečíst si o něm můžete v naší starší recenzi kolegy Lomikara tady. Každý hned slyší, že s Nāv není prostor o čemkoliv vyjednávat, tady se musí srazit paty a poslouchat. Jejich choré vize jsou nahulaté, bez staniolového župánku a posluchači dávají přímý direkt.


Zvuk kapely se  časem příliš neliší, drží si svoji špinavou pověst a dal by se přirovnat ke kanálu Gorgoroth. Pro black metal žádný problém. Co zůstává stejné, je i názvový minimalismus. Nové album stejně jako to předešlé k posluchači promlouvá svým českým, sympaticky velmi jednoduchým názvem. Smrtci, Arcizlo, Trpte. Člověk neznalý souvislostí by mohl zakolísat, avšak já současný povel Trpte chápu jako pokyn k tomu, abychom si tuto sbírku prožili skrz zvukové martyrium a prokousali se k jeho jádru za určitou cenu. Aby ten poslech nebyl zadarmo. Je to cesta nehostinnou krajinou plnou rychlých sekvencí, kde se potácejí mátohy v černém, šklebí se na sebe navzájem a bez obav hrozí nahoru, protože ví, že tam nikdo není. Melodismus nemá na růžích ustláno, kapela se soustředí na hrubé drhnutí instrumentů a času zbývá tak akorát na jednoduché popěvky. Ze zachmuřených tenat alba se vyčlenuje výborná skladba Vukojebina mající efekt hraničící s osudovostí. Angažmá Veroniky z Kalle či Nod Nod, která do ní vstoupila jako víla do lesa, přineslo její podivný, něžný a skoro vzlykavý zpěv znamenající trefu do středu terče sterility. A ukazuje se zde, že i hlavní kapelní hrdlo dokáže znít civilně. Je to výjimka potvrzující dominanci murmuru. Při vzteklém štěkání a prajednoduché melodii ve Vanitas doslova slyším přísahu na základní pravidla a neměnné zákonitosti, že méně může být setsakra hodně a vyvolaný dojem lehce přesáhne očekávání.

 

 

Kouzlo desky se neukázalo hned. Chvíli trvalo, než jsem mu podlehnul a uvědomil si, že tento tvrdý black metal nenabídne nic víc než nesmiřitelný tlak, jednoduchost a přesto silný zážitek. Bylo to jako s pohledem na obal, kdy jsem šklebící se skulpturu na první pohled neviděl. Je moc dobře, že kapela mluví srozumitelným hudebním jazykem. Skladby se drží jasného zadání a každá hlásá zlo. Posluchač se nehoupe na nejasném rozhraní melodické přístupnosti a tvrdého odmítání. Ojedinělé akustické brnkání je právě tou pozitivní špetkou v kotli pálivého guláše. Takto tomu rozumím, takto osamoceně trpím. 
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

corvus / 22.11.19 12:13

Ruadek mal výborné postrehy, na ktoré musím prikývnuť. Tiež mám pri Pitfalls občas dojem akoby už nešlo o koherentnú skupinu, ale skôr o Einar + dobrovodná kapela. A určite je škoda, že Kolstad sa na tomto albume nemohol poriadne vyblázniť. Na druhej strane má sa kde vyblázniť, keďže Leprous nie je jediný projekt v ktorom figuruje ( Randezvous Point, ICS Vortex..). Ja mám veľmi rád kapely, ktoré serú na očakávania fanúšikov a vyvíjajú sa. AK to teda nie je komerčný kakul čo ale podla mna nie je prípad Leprous. Ich odklon od výrazného metalového znenia je postupný a pozvolný, Inak ten psoledný flák The Sky is red je fakt peca, hlavne ten "industriálny" záver. Celkom by sa mi páčilo keby Leprous pridali do svojej hudby trocha "trent reznerovčiny" a trip hopu. A Einarovi by kolegovia mohli troška pristrihnúť krídelká: ) Ale k tomu asi nedôjde.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Hrobník / 28.11.23 9:45odpovědět

Verdikt = závěrečné či celkové zhodnocení desky.

Echoes / 29.11.23 6:25odpovědět

Souhlas, polepšíme se.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky