Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NERATERRÆ - The Substance of Perception

NERATERRÆThe Substance of Perception

Victimer3.5.2019
Zdroj: flac // promo od kapely
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Sedm předpovědí na příštích sedm dní, kdy mysl pohltí temnota. Každá z nich nejspíš vyjde, neb na ni dohlíží ti nejpovolanější.

Jméno Alessio Antoni se u nás na Echoes už jednou objevilo a není tomu tak dávno. Přesněji se tak stalo minulý rok v rámci dnes již z vysílání staženého pořadu Nihilcut (díl třetí). Tam jsem z tehdy pitvané nahrávky The Nhart Demo(n)s neměl bůhvíjak orosené čelo, neboť mi přišla poměrně fádní. Šlo o přepracované skladby realizované v jiné podobě a pod jiným pseudonymem. Jejich (nová) finální podoba mi zkrátka nijak neučarovala a k albu jsem se již nevracel. Za další rok už ovšem projekt NERATERRÆ učinil rázný krok kupředu.


Alessio Antoni nepolevuje v aktivitě, ta naopak nabírá na otáčkách, podepisuje pod renomovanými Cyclic Law a shání si na pomoc ostřílená jména z okruhu dark ambient music. Ta pak pod nově vydaným titulem The Substance of Perception tvoří zajímavou kolekci opojně mystického dílka patřícího mezi typické dark ambientní počiny. Stejně jako na své první práci, se Alessio nezdráhá otevřít různým vlivům a možnostem, a podniká sedm výprav do temnotou stísněných prostor ve společnosti těch nejlepších.


Nové album NERATERRÆ je založeno na přátelské výpomoci. A pokud u jednotlivých skladeb najdeme jména jako Northaunt, Phurpa, Treha Sektori nebo třeba Flowers For Bodysnatchers, je zřejmé, že tady bylo cíleno na ty nejvyšší posty a klasiky stylu. Úplný výčet jmen je k dispozici v seznamu skladeb, takže pak je celkem jednoduché se nechat vlákat do spletitých chodeb různých úseků a přitom si kontrolovat, v jakém prostoru se člověk zrovna nachází a čí rukou je veden.

 


Album otevírá atmosféricky nostalgická procházka zakaboněnou přírodou v doprovodu norského cestovatele Northaunta. Během jeho výpravy se ovšem mile tváří jen pomalý úvod, pak se nálada zhorší a prostředí ztmavne. Kooperace s Phurpa je hodna meditačního zaklínání kdesi pod povrchem, odkud se skrze portál přemístíme do zcela jiné dimenze. Je v tom kus magie, čekal jsem to. Na skladbě The Wicked Pulse of Conscience se podílí duální pohon Taphephobia a Infinexhuma, což mne dostává do podobné náladové polohy jako v případě úvodního tracku s Northauntem. Venku prší a hlavou jdou chmury, možná víc dramatické, akorát v obráceném módu. Napřed panika a víc strachu, pak klidné konstatování, že tma je všude kolem. Prostě a jednoduše je. Beyond a Ugasanie zní jinak, jako by přicházeli hodně zdaleka. Jako bílá, monstrózní hmota valící se ze severu, která znovu postupně utichá, protože ji pohlcuje přítomnost tmy NERATERRÆ. Prší i ve společnosti Flowers For Bodysnatchers, což je nejklidnější a nejmelodičtější část alba, jeho závěr.


Užít si tento způsob temnoty není problém. Otázkou však zůstává, nakolik si Alessio vytvořil finální podobu alba sám a nakolik se o to přičinili sami hosté. Ti, ostatně jako vždy, odvádějí plnohodnotnou práci, což je z jednotlivých úseků jasně slyšet. The Substance of Perception se zamyká na padesát minut v podzemním světě temných poryvů, ale logicky se nevydává pouze jedním směrem. Jde od těžké deprese a minimálních možností k nadechnutí, přes melancholické zjemnění a tichý žal, až po dotek přírody a vesmírných dálek. Je to kompilace pocitů, jednotlivých směrů a umělců a jako takové album také vnímám. Není to nic proti ničemu, ale rozdíl mezi The Nhart Demo(n)s a současností je značný a já netuším, kolik z toho byl schopen zapříčinit sám Alessio a kolik jeho výpomoc.


Proto se v celkovém hodnocení trochu mírním. Tématicky je album otevřené, kompozičně výživné, konečný dojem bych nenazval rozpaky, ale lehkou nedůvěrou. Pro mě je to zkrátka víc kompilace, což se v tomto žánru nosí a není to problém, ale u NERATERRÆ bych na nějaké větší soudy ještě počkal. V rámci větší samostatnosti. Tohle album budiž poslem inspirace, mistrovského popostrčení a chutě do další práce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky