Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Neurosis - Honor Found in Decay

NeurosisHonor Found in Decay

Victimer6.12.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: JVC UX-H330
VERDIKT: Kostní dřeň je tentokrát odhalená o něco více a pohled na ni kroutí smysly. Neurosis jsou opravdoví, v tom je jejich poslání. Jsou jimi i tentokrát.

Živelný minimalismus tak typický pro Neurosis není minimalismem v pravém slova smyslu, neboť to, co se jen drží zkrátka, je zároveň až honosně vybaveným zvukem zcela odmítajícím potřeby minimalismu. Ale přesto tam je. Je jím celkový způsob hudebního pojetí kapely aneb boření veškerých nadějí a jejich opětovné nacházení. Je to kultovní proces, který je natolik opravdovým a zásadním, že je jeho jakákoliv další, rádoby smysluplná formulace, předem nedostatečná. Pět let tu tahle specifická muzika chyběla. Jistě, lze najít mnohé příbuzensky založené formace lákající podobnými argumenty, ale ten pravý, jedinečný, zkrátka ošidit nelze. Ten se dostaví až s každou novou deskou Neurosis. Dnes ve jménu Honor Found In Decay.

 

Vše podstatné je v názvu. Už v něm lze nalézt sounáležitost s tím, jak Neurosis zpracovávají své výzvy a mění je v jakostní soundtrack zkázy. Novinka je sonickou výpovědí nalezené hrdosti v rozkládajícím se kalu přítomnosti, kde není ani tak čas se zastavit, jako spíš upadnout na hubu a stejnou část těla i držet. Vše poctivé a pravé promlouvá jen v útržcích a je dušeno frustrací a zoufalstvím. Hudebním jazykem kapely řečeno - tam kde neúprosně rdousí kytarové valy folklórní echa amerického venkova, country myšlenkové pochody, nebo ambientní doprovod světlých zítřků. Zkrátka to, co jen probleskuje pod peřinou chmur. Tohle všechno se vrací spolu s novým albem v podobě, na kterou jsme už pár let zvyklí.

 

Otázkou zůstává jak moc zanícení a přesvědčiví ještě Neurosis dokáží být. Řekl bych, že tohle jim problém nedělá. Nic z probíhajícího příběhu nové nahrávky není jen prázdným obrazem svých původních závazků. Jen někdy (asi až v příliš jízlivém tónu) zapochybuji. Honor Found In Decay je albem dotahujícím hned několik zajímavě rozběhlých témat, ale také albem, které se místy tváří až příliš profesorsky. Jak tomu rozumět? Snad tak, že přes nespornou kvalitu a věrný dopad na posluchačovu mysl, zanechává novinka také několik prázdnějších míst, které tu být nemusely. Jde jen o okamžiky v záplavě tvůrčí jistoty, ale zdá se mi, že je jich o fous více, než na minulém opusu Given To The Rising, který ve mně logicky zanechal o něco hlubší otisk. Osobně si myslím, že start alba poněkud předčí jeho závěr a vrcholné okamžiky tak možná přicházejí příliš brzy. Aktuální kolos jde víc do podstaty hrubosti a síly. Nadále dbá na specifickou atmosféru, ale ta není tak pronikavá, jako spíš ušlapaná v rozkládajícím se okolí.

 http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/neurosis12.jpg

 

Ovšem ve finále stejně dospěji k názoru, že vytýkat této desce prakticky nic nelze. Neurosis jsou zpět a zatraceně pevní ve svém postoji. Pokud podlehnete těmto specifickým promítáním na plátno jejich neveselého rodinného života, neujdete stejnému pocitu i v případě Honor Found In Decay. Řešit lze jen subjektivní dojmy, zda se jedná o to nejsilnější z dílny kapely, nebo jen pořád výborné a vzorně reprezentující. Jsem spíš pro volbu číslo dvě a není nad čím lamentovat. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

smich@volny.cz / 10.12.12 7:07odpovědět

Příspěvěk byl smazán administrátorem.

Jirka D. / 6.12.12 8:17odpovědět

Výborná deska, baví mě stále a hodně. Taky jsem založil fond na vinyl, který by měl vyjít na jaře 2013, ale zatím v něm nic není....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky