Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Newsted - Heavy Metal Music

NewstedHeavy Metal Music

Michal Z28.1.2014
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Sony CDP-315; Technics SA-EX140; Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Nenápadné LP, které zcela vychází z debutového EP, mnoho více již neříká a přesto dává dokvést kompletnímu květu stvořitelů Newsted. Pokud na jejich hru přistoupíte, říkat ne se bude přetěžce. Koňská dávka poctivého metalu s mnoha možnými přívlastky. Album je z těch, které můžete shodit ze stolu jako fádní, ale dopřejte mu více času.

Newsted po výkopovém EP "Metal" odkrývají karty a vykládají první kompletní vějíř z ruky na prkno stolu. Bude v konečném součtu vycházet "Heavy Metal Music" lépe, než bylo naznačeno prvním malým pokusem? U EP jsem v rámci možností nešetřil superlativy, které nemohou spouštět nic jiného než velká očekávání. Nicméně jsme dospělí jedinci, na zázraky už nevěříme a se sérií zklamání jsme schopni se též vyrovnat, bez křeče a kopání kolem sebe.

 

Předchozí EP napovědělo mnohé a nečekal jsem, že odhalí a napoví tolik o aktuálním albu. Newsted je možné označit za ladné budovatele hmatatelných metalových atmosfér a nálad, v nichž samozřejmě nehledejme skandinávský podtext. Tahle muzika je retro, stoner a přesto nepůsobí nepatřičně. Jason a jeho družina přistupují k tvorbě poctivě a bez kalkulu, prostě to z nich vyvěrá. Skladby sice mají sklon působit tuctově, ale s motivy a nápady se pracuje do konce, dokud se nerozpracují a nevystupňují k možnému maximu. Ano, ona tuctovost na první nebo nesoustředěný poslech může odradit. Ale mix Iggyho Popa či pozdního Henryho Rollinse spolu s Monster Magnet, kteří chlapci z Newsted bez skrupulí provozují, má svoji hodnotu a návykovost. Album je to klidné, ale zároveň nespoutané, plné vášně a radosti z tvorby.

 

Opět se sahá stejně jako na EP hodně hluboko v historii a výchozí bod je možné spatřovat v době, kdy hard rock předával žezlo heavy metalu. Na mnoha artefaktech cítím šamanskou výheň, jakou uměli rozpalovat jen Tonda s Ozzym v pravěku metalu, neboť jakmile se začne řečnit po jejich, přijdou mi Newsted patřičnější než skutečný současný originál. Newsted si nerazí cestu hlava nehlava pestrým střídáním stylových prostředků, ale umně a barvitě manipulují na vcelku ostře ohraničeném, malém prostoru. Lehkou výtku bych měl ke znovu použitým skladbám z EP, takový second hand nemám rád.

 

Naznačená myšlenka, že neposlouchám nic speciálního, mě navštěvuje často, ale se stejnou pravidelností je rozstřelena - tu rokenrolem mutujícím do nelítostného marše, tu mě pobaví rozjívený odér jakoby náhodných kytar, či mě zdevastuje nějaká ta rocková nebo stoner veteš, ale krásně oprášená a současná. Přesto nechci vyvolat dojem, že by se Newsted podsouvali mezi stoupající vlnu retro rockových ansámblů, které to berou patřičně od podlahy včetně image. Newsted se nevzdávají kovových rámů vlastní minulosti, ale umně do nich zaplétají vlákna jakostních materiálů jehlou, na jejímž hrotu jsou stopové prvky všemožných tvrdě rockových odnoží. Skladby mají hlavu a patu, nemluvě o náboji a vnitřním pnutí. Hudba, která svému slovu nedělá hanbu. Hudba, pod jejíž kůží stále pulzuje a běhá životadárná energie. Newsted jsou skutečná dřeň, k níž se probili špinavou prací a trnitými cestami, u kterých na hudebníky nekynou spoře oděné lačné divy a jiná pomíjivá pozlátka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

karel huml / 15.5.14 21:10odpovědět

Dobrá deska, neotřelý styl.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky