Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nifrost - Briseld

NifrostBriseld

Victimer17.6.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Jako příjemná vikingská poslechovka funguje nové album Nifrost skvěle, ale originalitu na něm nehledejte.

I když se to nezdá, také Nifrost korzují scénou víc jak dvacet let. Někde v pozadí, ale s pěkně vypracovaným smyslem pro vikingský metal. Epické Norsko v sobě zkrátka nezapřou, během jejich hudby vlny studeného moře naráží do skal a obloha nad nimi maluje své dramatické obrazy. A když je na co navázat, což s bohatou minulostí této země je, tak se v takovém prostředí dobře vypráví. A Nifrost vyprávět umí. Chlapi se prezentují melodickým viking / black metalem a upomínají při něm na mnohé známější soubory své domoviny, jako třeba na Windir, Helheim nebo samozřejmě Enslaved.

 

 

Já si sám pro sebe tuhle kapelu nadefinoval jako přístupnější formu Helheim, kteří jsou smyslnější a progresivnější, a vedle kterých Nifrost kladou důraz na melodie a bezprostřední výpravnost. Jednoduše moc nevymýšlí a neopracovávají detaily. Jistě, Nifrost nepřináší vůbec nic nového, ale přesto se moc dobře poslouchají, protože styl jakým své severské poslání řídí, je kvalitní a poslechově věrný. Prostě a dobře dělají svému epickému řemeslu čest. Prim hrají melodie, které nejsou nijak křiklavé ani prostoduché, ale zabořené do charakteru krajiny a dávného odkazu předků.


Vedle těchto melodií, je to melancholie, která je posílá hlouběji a nevystavuje je tak přebujele slavnostní náladě nebo opileckému povykování. Nifrost jsou zahloubaní a střízliví hrubiáni, kteří umí své hrubiánství procítit a zahrát na jemnější strunu. Nemůžou chybět ani klasické hrdinské vokály a jejich provázání s blackovým ječákem. To k tomu prostě patří. Celé to není o ničem jiném, než jak ocenit přístup Nifrost k hudbě, která už léta vyvěrá z jejich rodné země. S tím jde ruku v ruce absence jakýcholiv překvapení, natož zapojení nových prvků. O nich hudba Nifrost není.

 


Briseld je třetím albem kapely a jako takové se naprosto nevymyká standardům viking metalové produkce kapel z Norska. Je třeba si vystačit s tím, jakým způsobem s tím kapela nakládá. A v tomto ohledu jde o velmi příjemnou záležitost. Snadný příjem, rychlá ranní procházka známým prostředím a čau. Dáme odpoledne opáčko po stejné trase? Klidně dáme, tohle není nic proti ničemu a když je čas a správná nálada, proč se za doprovodu epiky Briseld znovu neprojít? Něco dalšího z pohledu zajímavostí a důležitých informací? Asi ani ne, aspoň jsem na nic zásadního nenarazil. Tohle je zkrátka příjemná severská klasika z epického Norska. Ber, nebo nech bejt.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky