Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Nightfell - A Sanity Deranged

NightfellA Sanity Deranged

Sorgh3.10.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Přichází podzim, proto se pojďme zase jednou vypravit do oblíbených luhů a hájů amerických. V tamní přírodě stále čekají nové bestie k objevení. Jednou z nich jsou ponuří Nightfell.

Kapelu tvoří duo Tim Call a Todd Burdette, kteří prošli celou řadou projektů a kapel. Z nich je asi nejznámější Timovo angažmá ve funerálních Mournful Congregation nebo možná blackmetalových The Howling Wind, ostatní už patří mezi málo známé artefakty. Nightfell jsou sice vedeni jako death/blacková kapela, ale z toho co jsem slyšel, se mi jeví, že hlouběji vycházejí z tradic amerických močálů, kde se v bezedném bahně mísí zdroje ponurých nápadů. V jejich tvorbě dominuje tíha, kterou s jistým uspokojením předávají dál. Je to forma jakéhosi chorého doom metalu, který se nezpovídá, nelká, ale temně hrozí a vyráží do útoku. Jako skryté bahnité vřídlo upouštějící krom horké vody i smrdutý plyn. Kdo nasaje, bídně chcípne na jeho břehu.

 

Tradice amerického lesního písničkářství slibuje silnou atmosféru a zajímavé melodie. Zejména ty, které jakoby vyvěraly ze samotné podstaty přírody. Platí to i u alba A Sanity Deranged, které si přímo říká o poslech během toulání lesem, kdy nás tlející srnka svým pachem vede přímo do lůna poznání, že vše zaniká a pomíjí. Naše kroky vede střízlivé, střední až pomalé tempo, které zvolna odměřuje čas a my si nemusíme dělat násilí, když se albem zvolna prokousáváme. Tenhle zpomaleně tekoucí proud černé, přírodní magie vyvolává přirozené množení myšlenek, které nejsou vždy úplně racionální. Kapela se snaží vyvolat jakési neuchopitelné fluidum, které člověka přesahuje, což se do určité míry daří. Rád se nechám svou fantazií vést, ale neztrácím přitom představu o přítomnosti. Album A Sanity Deranged člověka nechává stát nohama na zemi, ale hlavu mu přitom plní fantaskními představami lesního průvodu.  

 

Pochmurné stíny nad jednotlivými skladbami jsou zosobněním rubášů kryjících příjemné a zajímavé motivy. Pomalý tlukot bubnu by mohl představovat dohasínající srdce předčasně zasypávané květy melancholických melodií. Jde z toho na mě funerální nálada, snad proto jsou má slova košatá, samá kudrlinka jako na okraji parte. Album nemá výrazné milníky, které by bylo možné vypíchnout nad ostatní. Je emotivně vyrovnané a ať jde o skladby pomalejší, nebo ty trošku živější, náboj je povětšinou stejný. Úvodní skladba No Life Leaves Here nastolí staromilskou, neučesanou zvukovou masu, která víc než současnost připomíná časy minulé, nedokonalé a s odstupem času srdci blízké. Atmosféra vyvěrá z poctivého řemesla, kterému stačí ke spokojenosti základní souprava nástrojů a klávesy jsou považovány za zbytečné. Melodie nejsou kdovíjak opulentní, ale oslovují svou naléhavostí a upřímností. Život celé nahrávky balancuje na hraně gilotiny a konečná kapitola nikdy není daleko, avšak pokaždé když se zdá, že už už vydechne naposledy, dojde k novému, silnému impulzu a jede se dál.

Nightfell natočili několik pochmurných kapitol, které zapadají do alba amerického doommetalového lesnictví. V revíru je před bouřkou, stmívá se a zvěř zalézá do svých nor. Jen průvod bledých myslivců v gumácích se brodí močálem, nikdo neví proč.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 3.10.19 16:02odpovědět

Tak tohle mě chytlo okamžitě po prvním poslechu. Vidím to na dlouhočasovou posluchačskou záležitost.

Victimer / 3.10.19 10:15odpovědět

Dobré. Časem doufám, že ještě poroste. Tyhle záležitosti mám rád.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky