Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Noctambulist - Atmospheres of Desolation

NoctambulistAtmospheres of Desolation

Garmfrost5.3.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Noctambulist jsou na první metě, ale přišli s debutem, jaký by chtěla natočit nejedna i mnohem profláklejší kapela.

Noctambulist z Denveru sází blasphemicky zčernalý death metal nasázený s nadšenou horlivostí. Je to v podstatě začínající horda, jejíž členové brázdí scénu pár let, ale zkušenosti sbírají opravdu pečlivě. Debut Atmospheres of Desolation vychází u švédského labelu Blood Harvest. Oháním-li se výrazy - blasphemický, brutální - měl bych přihodit i technický a atmosférický. Atmosféra by se ovšem dala krájet, jak je hustá. Jako ta kultovní mlha nad rybníčkem jednoho malého skřítka…

 

noctambulist

 

Při letmém ohledání zajímavé mrtvoly by se chtělo napsat, že jsou ke slyšení odkazy k dávným Immolation nebo Incantation. Nejen pozornému neunikne fakt, že Noctambulist se ubírají spíše disonantní cestou a náhle vytanou na mysli vlivy Ulcerate. Ovšem v mnohem přímočařejší rovině. Denverští smrtihlavové slušně nakládají s tvrdými kily, nebojí se často měnit tempo. Z rychlého náklepu v klidu sjedou do doomové bažiny. Frontman až na pár ječivých výjimek svůj hlas tahá z propastných hloubek svého chřtánu. Většinou si zpěvu všímám jako prvního a často díky jeho slabosti zahodím i hodně kvalitní muziku. Ano, tak se to se mnou má. Na zpěv jsem vysazený. Sean McConnell má naštěstí hlas i projev prvotřídní. Jeho výkon je ovšem příjemně srovnaný s hudbou. Nic nepřečnívá, ani nekulhá.

 

Po nadšené euforii jsem krapet uvadl, spadl k unavené letargii a odmítání, až jsem se nakonec přiklonil k nemalému uznání. Jsem přesvědčený, že si mladí amíci zaslouží trochu té pozornosti, aby dostali šanci vypadnout z hlubokého undergroundu. Nejsou tolik nepřístupní, jako čelní představitelé žánru, nesnaží se ani zalíbit stárnoucímu publiku či nevěrné omladině. Nesjíždí hmatník sem a tam, ale ani nemastí jeden dva akordy za deset minut. Rytmická sekce v čele se skvělým Michaelem Nolanem nedrží pouze fazónu a nežene strunové nástroje kupředu. Jsou místa, kdy se všechny nástroje jakoby srazí v absolutním rozvratu, aby se pak společně ruku v ruce otevřely nebohému posluchači a na chvíli jej uchlácholily.

 

Už se asi budu opakovat, ale s půl hodinovými nahrávkami se poslední dobou doslova roztrhl pytel. Před lety byla tato stopáž běžná. Zejména v nářezových případech. Poté se vše prodlužovalo a prodlužovalo, až se zase smrsklo. Hodně interpretů je přesvědčeno, že je to tak akorát, že stejně dnešní posluchači nevydrží pozorně poslouchat delší časový blok. No, jak kdo! Každopádně Atmospheres of Desolation v šesti kompozicích půl hodiny ani nedosahuje. Když si odmyslíme úvodní dvouminutovku Dimming Lights Illuminate, stěží pokoří délku EP. Ono to ale opravdu nevadí. Desce se alespoň vyhýbá nuda. Skladby jsou pečlivě vygradované. Směřují k fenomenální Habitual Falsehood album uzavírající. Právě v ní Noctambulist předvedou, v čem jsou instrumentálně i skladatelsky nejsilnější.

 

 

Zatím odkazy převyšují nad vlastní invencí, skupině chybí větší odvaha rozrušit posluchače a předhodit ho před vlastní představy, jakkoliv by mohly být kontroverzní. Noctambulist jsou na první metě, ale přišli s debutem, jaký by chtěla natočit nejedna i mnohem profláklejší kapela. Ocenil bych i barevnější práci se zvukem. Ale i to je podle mě otázkou času. Atmospheres of Desolation je pouhým začátkem. Doufám, že to kluci nezabalí a svůj styl rozvinou do větší šíře i hloubky. Mají na čem stavět.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky