Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
NYOS - Waterfall Cave Fantasy, Forever

NYOSWaterfall Cave Fantasy, Forever

Symptom29.12.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Futurismus obvykle mívám skladem, ale tentokrát můj obzor končí daleko před rozbřeskem nové desky britsko-finského dua.

Nové balení skladeb sympatické tvůrčí dvojice NYOS je, řekněme, suboptimální verzí toho, co jsem očekával, že by mohlo přijít. Některé ze skladeb doslova promlouvají řečí jiného kmene a je těžké porozumět, co se básník snažil říci. Jde o dobře nahrané improvizace bez předem dané pointy, nebo se snad jedná o budoucnost zatím nepojmenovaného žánru založeného na myšlence bezcílného kroužení kolem základního hudebního motivu?


Předpokládám, že pod zvukem desky je podepsán Tom Brooke osobně – na internetech se mi můj předpoklad nepodařilo vyvrátit – a zde problém není. Jako zkušený mistr zvuku a hlava studia Tonehaven ví co a jak. Kvůli nepřítomnosti baskytary je celek méně plný a chudší v basové části spektra. Nadto ještě zaniká hra kopáku, což může být umělecký záměr, jakkoli nepochopitelný se zdá.


Že je Tuomas Kainulainen energický, precizní a také vynalézavý bubeník je jasné každému, kdo jeho práci slyšel. Polyrytmické bicí party na desce Waterfall Cave Fantasy, Forever v některých částech působí jako kanón na vrabce, protože docela výrazně převyšují dění na druhé straně dialogu… v kytarové sekci, kde se toho děje překvapivě málo na to, že Tom Brooke je nejen zkušený náladotvůrce, co umí vrstvit kytary do souvislých ploch s jasně definovanou myšlenkou, ale i precizní rytmik. Většina melodií a kytarových postupů působí jako šifra bez klíče a některé brnkání takřka suchého zvuku působí nedotaženě po zvukové i skladatelské stránce.


V případě dua pořekadlo "příliš mnoho kuchařů přesolí polévku" zrovna nepasuje, ale zhruba takový pocit z desky mám. Jakoby se ambice rozprostřít svou kreativitu za hranice rutinní zóny nesetkala s dostatečně přesvědčivým úspěchem. Více než math-rock, který šlape, je ze skladeb více cítit avantgardní touha vyjádřit nesdělitelné všemi dostupnými prostředky, free-jazzu nevyjímaje. Loučím se proto smutným konstatováním, že ačkoli novinka NYOS s parádním obalem není žádná instantní polévka, má podobnou příchuť a je mi líto, že jsem se s tím nepotkal.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 3.10.16 13:25

Rozhodně souhlasím se vším napsaným jen s tím rozdílem, že pro mě byla vyloženou slabotou pouze minulá dvoudeska Z2. Pokaždé, střídavě lehko či těžko, jsem si k těm všem deskám našel svou cestu. Novinka mě ale dostává ještě o něco víc, pociťuji naplnění, jaké jsem pociťoval kdysi dávno u Infinity či Terrie. A Truth ve všech svých verzích, včetně Infinity, to je pro mě kultovní skladba. Všímám si zde geniálně vymyšlených kytarových riffů, v čele s nosnou linkou z Failure. Devin je komik, což dokázal i ve svém Cirkusu a zároveň precizní skladatel a hráč. Ano, opakuje se a ano, je pompézní, mnohdy až moc. Ale je to jeho vesmír, jeho forma vyjadřování a mě to nadále sedí. Někdo v tom cítí ztrátu oné hudební zemitosti, maskování aranžemi, já ne. Ano, jeho slabostí jsou zároveň jeho přednosti, je svérázný a svůj. Ne vždy se strefí do vkusu, paradoxně ale rozeznatelný na 100 honů. Transcendence je pro mě zásah do srdce, pouštím si to jako už dlouho nic z metalové scény. A jsem za to rád. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky