Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obscure Infinity - Into The Vortex Of Obscurity

Obscure InfinityInto The Vortex Of Obscurity

Sorgh28.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Obscure Infinity už jsou zahnízděným tělesem v blahobytném koutě Zeměkoule. Už jsem se o nich na našich stránkách jednou bavili a vypadá to, že i letos si dávají záležet, aby jejich tvorba řádně protáhla zhýralá těla neodbytných posluchačů. Nepotřebují zvlášť vzdělané nebo náročné publikum, zlatý průměr je tím nejlepším.

Nové album Into The Vortex Of Obscurity zaujme na první pohled obalem. Tyhle barevné a výpravné scenérie připomínají zašlé časy, kdy bylo důležité zabodovat už při prvním spatření alba. Musím říct, že je to takové naivně úsměvné, ale svým zvláštním způsobem hezké. Jak je patrné, kapela dbá na vizáž svého díla stejně jako na to, aby vám svým death metalem udělala díru do hlavy.

 

Je to death metal, ryze německý, který si nehraje na prospektorské ambice a proto pravděpodobně nikoho neokouzlí nečekaným výkvětem invence. Kapela sází na rychlý efekt jako někdo, komu není dáno postát a popřemýšlet o souvislostech. Víc než pomalé budování atmosféry jsem zachytil nenáročný a celkem přívětivý kolotoč sloka - refrén, který se opakuje a v zásadě neurazí. Podobně jako jejich krajané Debauchery i Obscure Infinity svým přístupem deklarují, že jejich motem není zaslepenost ani nějaká rigidní modla, spíš naopak, hudbu berou s klidem, dospělým nadhledem a snad i humorem. To neznamená, že se posluchač při poslechu bude řezat. Lehkost jejich přístupu je cítit z nezáludných kompozic, které už vám prošly stokrát ušima a pokaždé pod jiným praporem. Proto se album Into The Vortex Of Obscurity může zdát povědomou záležitostí, která se neúnavně točí v rychle hoblovaných pasážích a zásadně staví na souhře monotónní rytmiky a melodických sól. Celé to má takový starosvětský šmrnc, který může být tím hlavním důvodem, proč si album pořídit.

 

Oproti zmíněným Debauchery do své muziky přidávají méně rock´n´rollu zato víc thrashe, klasického heavíku a najít se dají i prvky švédské melodičnosti. Ta má nejsilnější slovo ve skladbě Grotesque Face a poprvé nám umožňuje se na album podívat z mírně odlišného úhlu, i když nejde o zásadní stylový kotrmelec jako v následující Lightning Spear... V její polovině kapele naprosto spadne klíňák a vláčně se pohrouží do atmosférického limbu. Nejde o dlouhý úsek, ovšem tato výpravná pasáž mění kaleidoskop prvků do úplně jiného postavení. Odcházení by se mohla jmenovat předposlední, čistě akustická a trošku zbytečná Withering Starseed Under The Cosmic Vault. Ještě že úplný závěr desky nás vrací tam kde jsme začínali, tedy do víru lehkých, nenáročných hoblovaček, které uvadajícímu praporu vracejí někdejší pevnou erekci. Sice je někdy dobré album takzvaně rozbít a nevalit jednu skladbu za skladbou podle stejné šablony, ale v tomhle případě mi smysl závěrečného změknutí uniká.

 

Into The Vortex Of Obscurity bude pro milovníky klasiky a sběratele masových, nekontroverzních nahrávek. Proč ne, poslouchá se to dobře, ale není to nadlouho. Pro hlubší zážitky je potřeba sáhnout jinam, každý ať si zvolí kam.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 28.6.19 9:06odpovědět

Jo, slyším to podobně. Sympatické retro.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky