Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Obscure Infinity - Into The Vortex Of Obscurity

Obscure InfinityInto The Vortex Of Obscurity

Sorgh28.6.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Obscure Infinity už jsou zahnízděným tělesem v blahobytném koutě Zeměkoule. Už jsem se o nich na našich stránkách jednou bavili a vypadá to, že i letos si dávají záležet, aby jejich tvorba řádně protáhla zhýralá těla neodbytných posluchačů. Nepotřebují zvlášť vzdělané nebo náročné publikum, zlatý průměr je tím nejlepším.

Nové album Into The Vortex Of Obscurity zaujme na první pohled obalem. Tyhle barevné a výpravné scenérie připomínají zašlé časy, kdy bylo důležité zabodovat už při prvním spatření alba. Musím říct, že je to takové naivně úsměvné, ale svým zvláštním způsobem hezké. Jak je patrné, kapela dbá na vizáž svého díla stejně jako na to, aby vám svým death metalem udělala díru do hlavy.

 

Je to death metal, ryze německý, který si nehraje na prospektorské ambice a proto pravděpodobně nikoho neokouzlí nečekaným výkvětem invence. Kapela sází na rychlý efekt jako někdo, komu není dáno postát a popřemýšlet o souvislostech. Víc než pomalé budování atmosféry jsem zachytil nenáročný a celkem přívětivý kolotoč sloka - refrén, který se opakuje a v zásadě neurazí. Podobně jako jejich krajané Debauchery i Obscure Infinity svým přístupem deklarují, že jejich motem není zaslepenost ani nějaká rigidní modla, spíš naopak, hudbu berou s klidem, dospělým nadhledem a snad i humorem. To neznamená, že se posluchač při poslechu bude řezat. Lehkost jejich přístupu je cítit z nezáludných kompozic, které už vám prošly stokrát ušima a pokaždé pod jiným praporem. Proto se album Into The Vortex Of Obscurity může zdát povědomou záležitostí, která se neúnavně točí v rychle hoblovaných pasážích a zásadně staví na souhře monotónní rytmiky a melodických sól. Celé to má takový starosvětský šmrnc, který může být tím hlavním důvodem, proč si album pořídit.

 

Oproti zmíněným Debauchery do své muziky přidávají méně rock´n´rollu zato víc thrashe, klasického heavíku a najít se dají i prvky švédské melodičnosti. Ta má nejsilnější slovo ve skladbě Grotesque Face a poprvé nám umožňuje se na album podívat z mírně odlišného úhlu, i když nejde o zásadní stylový kotrmelec jako v následující Lightning Spear... V její polovině kapele naprosto spadne klíňák a vláčně se pohrouží do atmosférického limbu. Nejde o dlouhý úsek, ovšem tato výpravná pasáž mění kaleidoskop prvků do úplně jiného postavení. Odcházení by se mohla jmenovat předposlední, čistě akustická a trošku zbytečná Withering Starseed Under The Cosmic Vault. Ještě že úplný závěr desky nás vrací tam kde jsme začínali, tedy do víru lehkých, nenáročných hoblovaček, které uvadajícímu praporu vracejí někdejší pevnou erekci. Sice je někdy dobré album takzvaně rozbít a nevalit jednu skladbu za skladbou podle stejné šablony, ale v tomhle případě mi smysl závěrečného změknutí uniká.

 

Into The Vortex Of Obscurity bude pro milovníky klasiky a sběratele masových, nekontroverzních nahrávek. Proč ne, poslouchá se to dobře, ale není to nadlouho. Pro hlubší zážitky je potřeba sáhnout jinam, každý ať si zvolí kam.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 28.6.19 9:06odpovědět

Jo, slyším to podobně. Sympatické retro.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky