Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pečlivě a s nadšením sleduji krůčky kapely Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip od chvíle, kdy jsem je poprvé poznal. Každý jejich počin je novým dárkem a nevídaným posunutím už tak zajímavě rozkročeného modelu. Při prvotním seznámení s myšlenkou natočit čtvero ročních období jsem netušil do jaké míry a nakolik takový úkol vzala kapela vážně. Celý rok 2017 tak pravidelně tvořila, natáčela, vydávala jednotlivé kousky na CD a pečlivě křtila každé období. V roce letošním se pak celek dostal na hromadné komplexní dílo, jež bylo vryto do černých drážek gramofonových desek. Tak si o cyklu The Feathers Of Oblivion nyní popovídejme trochu detailněji.

Ztvárnit roční úseky není nic neobvyklého. Dělá to celá řada umělců, z nichž nejstarší je tuším sám Vivaldi. Jenže nebyl by to vizionářský pohled psychedelicko rockové kapely, aby celý projekt nepojala trochu jinak. Lépe, více ze široka a s vervou až obdivuhodně zarputilou. Jde totiž o formu a způsob záznamu a celé tvorby jednotlivých úseků. Hudba byla tvořena ve venkovním prostředí ve významné dny jednotlivých sezon. Čili v jarní a podzimní rovnodennost a letní a zimní slunovrat. V data, kterým přísluší tyto prastaré svátky, rozbalila kapela pod širým nebem svůj aparát a počala utvářet jednotné skladby. Navzdory počasí, navzdory všemu, co by pro pohodlného hráče a umělce mohlo být překážkou. Později si pánové uvědomili, že sousto bylo přeci jen o něco větší, ale přesto jej dokázali celé zpracovat bez drobků a zbytků.

To však ještě nestačí. K pochopení smyslu alba je ještě důležité si uvědomit význam onoho místa, ve kterém byl materiál pořizován. Nahrávka vznikla v ruinách kostela Narození Panny Marie u hradiště Budeč. Pravda, ruiny dnes tvoří pouze základní zdivo, které na malém palouku obrysují pouhý půdorys někdejší stavby z 10. století. Avšak historický a můžeme říct i esoterní význam tohoto místa je nemalý. Nedaleko Prahy leží oblast Budeč, které dodnes ukrývá zbytky hradiště z dob Přemyslovců. Právě v těchto místech nabýval vzdělání sám kníže Václav, jenž byl později svatořečený. V Hájkově kronice lze pak vystopovat celou řadu legend českých zemí, které se vážou přímo k Budči. Však zde ještě stojí rotunda Sv. Petra a Pavla, která je nejstarší funkční stavbou tohoto typu u nás. Zvláštní fluidum přemyslovské doby zde dýchá stále a Olaf Olafsonn a jeho ansámbl divokých výletníků si této posvátnosti byli při tvorbě zcela určitě vědomi. Díky kombinaci nepopsatelných aspektů tak vznikl cyklus, před kterým hluboce smekám. Zkusme si projít jednotlivé čtvrtiny krůček po krůčku.

The Feathers Of Oblivion I: Spring

Ať už si spustíte první CD, či první stranu prvního LP – přijde jaro. To vás okamžitě uvítá libými zvuky okolní přírody místa, kde se natáčelo. Uslyšíte zpěv ptáků a jemný poryv větru. Dýchne na vás probouzení přírody a s dalšími disharmonickými tóny se ocitnete ve velkém napětí a očekávání, jak tohle dopadne. Úvodní rozhádaná vyhrávka však pomine a k poslechu tak bude plejáda příjemných melodií, které jsou místy doplněné o stylově znějící příčnou flétnu. Ta vaši mysl katapultuje do přírodních scenérií bující flory a fauny. Lehkost a vzdušnost jsou jedny z prvních vlastností, které vás napadnou. Kytary neběsní, tempo je klidné. Přesto se dostanete do spleti uchvacujících vyhrávek a plně oddaní hltáte každičký tón.

The Feathers Of Oblivion II: Summer

Jak jaro do ticha upadá svojí poslední melodií, tak léto tu stejnou z ticha zase vyzdvihuje a následně rozšiřuje na první chytlavý song. Léto je veselé, podmanivé, citlivé a natolik silné, že jej snad mám ze všech ztvárněných období nejraději. Zvláště pak, když přijde hitovka jak bič – The Forest: Reanimation Of The Young Goddess Of Summer. Tahle věc mě dostala okamžitě. Výtečná melodie, nádherný děj skladby. Jednoduchá struktura a fantazie jen kreslí letní panorama panenské přírody, se kterou v řádné symbióze žijí i lidé. Ostatně k celé skladbě vznikl i poutavý videoklip. Léto je plné zajímavých úseků a linek, které vám zaručeně vykreslí dobrou náladu.

The Feathers Of Oblivion III: Autumn

S podzimem přichází lehounké chmury a především melancholické prostoje. Kytary přitvrdí a navrátí se jarní příčná flétna. Ve vší té podzimní barevnosti se pak vyklube i další značně disharmonický kousek, který snad nejlépe přiznává psychedelický žánr. Jinde zas slyším jemné chvění Pink Floyd. Najednou má jasnou podobu ta rozličná barevnost, kterou skrápí proudy dešťů a vůně tlení se nese vzduchem. Najednou v těch zvucích začínáte rozeznávat chladnější údobí a nevyhnutelnou přípravu na úder prvních mrazů. A ony udeří.

The Feathers Of Oblivion IV: Winter

Počátek ještě neprozrazuje nic z toho, co teprve přijde. Řeknete si – zima, jak ji asi nejlépe rockově vystihnout? Který hudební žánr nejvíce čerpá ze zimy a je jí mnohdy až fascinován? Mnozí chápou, že black metal je to, oč tu běží. A ani Olaf Olafsonn s družinou se tomuto žánru nevyhýbají a naopak – dávají mu plný průchod. Takže hned v úvodní skladbě se po chvíli na vás vyvalí poctivá blacková vichřice s náležitě ostrými riffy a zkresleným sypáním. V dalších úsecích ožije theremin a já jen žasnu nad kombinací obojího – black a theremin. Vzniklá atmosféra se do mysli vkrádá jako tma, kterou zimní období s sebou přináší. Krátké a zastřené záblesky Slunce jsou velmi ojedinělé, přičemž hlavní slovo má tma a mráz. Stejně tak pracuje i skladba po skladbě, která jinde mrazí a jinde zní velmi potemněle. Právě díky zmíněnému thereminu můžeme na vlastní kůži zaznamenat pocit mrazu a schválně kolik z vás jej i uvidí. Jediné, co bych snad celku vytkl je celý závěr zimy, neboť ta se pozvolna noří do ticha a vše usíná spánkem hypotermie. Já bych snad raději zvolil podobu volného navázání na úvodní melodii jarního cyklu, aby se kruh uzavřel. Ale to je jediná drobná výhrada k tak fascinující nahrávce.

Z celkového pohledu lze s jistotou říci, že se jedná o značně barvitý a členitý materiál. Je to nahrávka, která má osobité kouzlo. Psychedelický rock, který se nebojí vykročit i k tvrdším výpadům v podobě black metalu. Pánové umí složit chytlavou a výraznou melodii, která vám bude i po dohrání alba hučet v hlavě. Tenhle soubor písní vás po čase donutí k opakovanému poslechu, k dalšímu zvláštnímu prožitku, který během reprodukce dostanete. Je to něco víc, než jen hudba na variaci čtvera ročních období. Má to sílu a zvláštní jiskru. Dále připočtěme fakt, že instrumentálně se jedná o dosti zajímavé dílo. Žádné omleté postupy, ale netradiční, či snad tvrdohlavě skládané kompozice. Strunné nástroje se dokážou sjednotit v utváření mohutných momentů a stejně tak dokážou každý jet svým kolejištěm, aniž by se vzájemně křižovaly. Ozvláštnění thereminem, či flétnou je vítané a stejně tak mile působí i zvukové vsuvky mezi skladbami, kde lze slyšet pozadí přírodních prostor a v jeden moment i Olafův kašel (podzim, takže celkem příhodné období).

Již bylo zmíněno, že kvartály vycházely jednotlivě na CD a zarytý fanoušek je tak pomohl postupně sbírat v průběhu celého roku. Ti další věděli, že se celek jednou ocitne na komplexním monumentu. Tím je 2LP vydané v podobě velmi velkoryse pojatého gatefoldu. Krom velkého a tvrdého rozevíracího obalu je deska vsunuta do extra pošetky. Nadále v edici najdeme volný list ke každému ze čtyř úseků a limitované edice navíc obsahují originální skicu křídel, které šlo vídat na CD verzích + samolepka. Nu zkrátka jedna velká paráda.