Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Old Forest - Sutwyke

Old ForestSutwyke

Victimer21.8.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Ortodoxní výpravná cesta nocí upomínající na blackové devadesátky. Přínosná i povrchní.

Už potřetí se v rámci Echoes přeneseme na anglický venkov nasát jeho mystickou atmosféru. Na tohle je melodický black metal Old Forest jako dělaný. Vydat se na epickou výpravu, na které se mísí reálné základy devadesátkového blacku s kapkou doomové nostalgie a obdivu ke starým hodnotám. Ve starém lese se od svých prvních krůčků prochází James Fogarty a rozhodně nezahálí, což platí hlavně pro poslední roky. Postupně zvyšuje kadenci a od roku 2019 vydává již čtvrté album. A já se přiznám, že kapku nestíhám. Poté, co jsem k tomuto projektu přičichl poprvé díky desce Dagian, kterou mám pro její temně melancholickou atmosféru dodneška suverénně nejraději, jsem ještě proletěl následující Black Forests of Eternal Doom (už mě tolik nebralo) a pak jsem nějak ztratil nit. Musím to řešit zpětnými poslechy, trochu se zorientovat, protože jsem měl zato, že letošní sbírka Sutwyke na Black Forests... navazuje.


Bohužel potom zjišťuji, že s rostoucím počtem desek Old Forest klesá moje pozornost i z důvodu zajímavosti. Tam, kde mě Dagian chytnul depresivnějším a apatičtějším soundem, dnes Old Forest více těží z přímějšího, byť stále atmosférického black metalu. Jen se vše odehrává předvídatelněji, omílají se postupy, které mě nechávají více méně klidným. Ano, hudba Sutwyke je stále výpravná. Kořeny jsou zapuštěny v melodickém atmo black metalu, který umí zpomalit a zadoomaně vzpomenout na doby minulé, ovšem podstata alba spočívá v jeho ortodoxnosti. I jeho barevnost se pak spíš drží předlohy, než aby nabídla něco speciálního. Starý les je ponořen do tradiční tmy a old schoolově devadesátkového černého kovu, drží se jeho základů a rozvádí jeho epické noci až do časných ranních hodin. Kompozice se snaží svůj příběh patřičně rozvést a dle aktuální nálady měnit svůj tvar, rychlost i gradaci. Sova drží dohled nad krchovem, staroanglické prostředí kolem je navozeno a my se pídíme po tom, kolik hmatatelného v sobě tahle deska má.

 


Příběhem Sutwyke se probíjím s přestávkami, pořád hledám místo, ve kterém bych uměl chytit to správné zaujetí. Což je samo o sobě špatně, nejde to přirozeně. Old Forest nahráli melodickou cestu nocí, která patřičně odsýpá, ale strhnout neumí. Nechci Sutwyke odbýt slovy o obyčejné nahrávce, ale ve skutečnosti to tak z poloviny cítím. Můj zájem v druhé půlce alba roste, ale celkový názor na něj se nemění. V oboru slušná práce, ale jinak nevýrazná. Takže platí napsané výše. U Old Forest u mě postupně zápal a líbivost jednotlivých nahrávek klesá, což platí i pro letošní sbírku. Na albu je prakticky vše v pořádku, skladby nepostrádají šarm a schopnost rozvést děj. Chvílemi si poslech vážně užívám. Jen se epika nové desky nesetkává s tím, co z Old Forest vyzařovalo dřív. Magičnost a charisma vyprchává. Skladby, byť dobré, neobsahují nic mimořádného, skutečně silné okamžiky se dostaví jen po troškách. Deska z tohoto pohledu zní víc jako rutinní průvodce nocí za doprovodu melodického blacku, který sice sype a vypráví, ale hledat k němu bližší vztah je lopotné. A o tom to je.


Jamesova barva hlasu, která mě v In The Woods... moc neseděla, je v Old Forest dobrým známým víc než cokoli jiného. Mění své polohy, ale v podstatě se to setkává s podobným dopadem, jako u hudby. Někdy si ho lze užít a plně jej následovat, aby jindy překotně zaplul do silovější a tématicky slabší roviny. Člověk spíše čeká co přinese další změna, než aby v té aktuální našel zalíbení. Sutwyke nabízí polohu, u které postrádám hloubku. Vše se odehrává na povrchu, což sice odkazuje na primitivní a danou stránku černého kovu atmosférických devadesátek, ale i v nich je spoustu nezapomenutelných opusů. A mezi takové Sutwyke patřit nebude. V případě tohoto alba si musím cenit toho, jak mu decentně dopřát na odpočinku a zkoušet si jej pustit v jiném rozpoložení. Znovu čekat, že z něj vypadne o něco víc než minule. Bohužel se mi to ale nedaří. Třeba je těch kritických slov až moc, ale mají původ v minulosti, kdy mě Old Forest těšili daleko více. Takto to vychází přesně jako u desek, od kterých se odchází se slovy - já se vrátím, protože mi to nová zvědavost jinak nedovolí. Těch návratů ale ve skutečnosti moc nebude. Sutwyke je dobrá práce v rámci oboru, u kterého já osobně hledám větší kouzlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky