Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Óreiða - Nóttin

ÓreiðaNóttin

Victimer26.1.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Přízemní epika black metalu, který škrábe kůru stromů a skrz jejich koruny hledí do dálek. Starší materiál nalezený v pravý čas.

Koho uhranula masívní hypnotická síla bezejmenného debutu z roku 2019, měl by zpozornět. Islandský blackmetalový projekt Óreiða se vrací s novou nahrávkou Nóttin, ačkoliv o nový materiál nejde. Je tomu vlastně naopak, jde o pohled pár let zpátky. Nóttin je kolekcí čtyř skladeb nahraných a poté zapomenutých v roce 2016. A když je autor znovu našel, rozhodl se je vydat. Oproti debutu, který mocnou monotónní hmotou špinil daleký výhled na moře, je Nóttin o poznání surovější záležitost. Atmosférický lesní black metal, který je pořád dost epický, ale víc přízemně a primitivně. Muzika, ke které se hodí tiché šero beze slov a která škrábe kůru ze stromů. Jinak je vše při starém a jako u mnohých dalších se ani u Óreiða nesluší hovořit jmény nebo názvy. Postačí pár základních informací a římské číslice jako označení songů. 


Pokud se tento materiál z nějakých důvodů ztratil, jeho nález potěší pravověrné blekoše, kterým sedí lo-fi vyznění a atmosférická temnota bez širšího záběru. Styl Óreiða je monotónní, špinavě valivý a svým způsobem těžkotonážní. Samozřejmě je třeba nahlédnout hlouběji pod slupku, její povrch nabídne jen minimum zajímavostí. Už proto, že sound Nóttin je o dost podzemnější, jako tomu bylo u debutu, a na povrch se nedostane jen tak něco. Syrová hmota souzní s lesním večerem, kdesi v povzdálí přicházející tmy je slyšet cvrčky (skladba II, schválně...) a na malém území se odehrává poměrně silná očista špínou.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/%C3%93rei%C3%B0a%20band.jpg


Jako nejatmosféričtější bych označil třetí skladbu, která se i v tom malém, stísněném prostoru krásně otevře a jako by hleděla skze stromy do tmavých, hlubokých údolí, ve kterých se dá snadno ztratit. Na přetřes tak může přijít podobnost s různými mrazivě epickými spolky, jako nejbližší bych volil jména Paysage d'Hiver, Darkspace nebo možná i Lunar Aurora. Je ale pravda, že právě na tomto místě se Óreiða nejvíc odváže, vytáhne nejvíc melodií, které se nabalí na původní, neustále se opakující motiv. V ostatních sklabách je ta emoční, pyšná epika víc přidušená, ale přítomna je po celou dobu alba, to je zjevné. Jen zní víc temně a zle, oproti ní je třetí díl vyloženě euforický.


Půlhodinu trvající materiál je pro čtyři výpravné skladby ideální délkou, nic se nezdá býti navíc. Přiznávám, že k tomuto ostrovnímu projektu chovám sympatie, i když jsem debutu úplně nepropadnul a nedotknul se pomyslného topu. Nově vydaný matroš bych neoznačil jako lepší nebo horší, je zkrátka krapet jiný. Je divočejší, ale jinak je styl projektu daný a fakticky spojující to kruté s hrdým docela výmluvným způsobem. Jen si myslím, že debut byl o něco kouzelnější. Tady se kouzlí víc po tmě a míň okázale. Ale o tom prostě Nóttin je.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky