Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Óreiða - Nóttin

ÓreiðaNóttin

Victimer26.1.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Přízemní epika black metalu, který škrábe kůru stromů a skrz jejich koruny hledí do dálek. Starší materiál nalezený v pravý čas.

Koho uhranula masívní hypnotická síla bezejmenného debutu z roku 2019, měl by zpozornět. Islandský blackmetalový projekt Óreiða se vrací s novou nahrávkou Nóttin, ačkoliv o nový materiál nejde. Je tomu vlastně naopak, jde o pohled pár let zpátky. Nóttin je kolekcí čtyř skladeb nahraných a poté zapomenutých v roce 2016. A když je autor znovu našel, rozhodl se je vydat. Oproti debutu, který mocnou monotónní hmotou špinil daleký výhled na moře, je Nóttin o poznání surovější záležitost. Atmosférický lesní black metal, který je pořád dost epický, ale víc přízemně a primitivně. Muzika, ke které se hodí tiché šero beze slov a která škrábe kůru ze stromů. Jinak je vše při starém a jako u mnohých dalších se ani u Óreiða nesluší hovořit jmény nebo názvy. Postačí pár základních informací a římské číslice jako označení songů. 


Pokud se tento materiál z nějakých důvodů ztratil, jeho nález potěší pravověrné blekoše, kterým sedí lo-fi vyznění a atmosférická temnota bez širšího záběru. Styl Óreiða je monotónní, špinavě valivý a svým způsobem těžkotonážní. Samozřejmě je třeba nahlédnout hlouběji pod slupku, její povrch nabídne jen minimum zajímavostí. Už proto, že sound Nóttin je o dost podzemnější, jako tomu bylo u debutu, a na povrch se nedostane jen tak něco. Syrová hmota souzní s lesním večerem, kdesi v povzdálí přicházející tmy je slyšet cvrčky (skladba II, schválně...) a na malém území se odehrává poměrně silná očista špínou.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/%C3%93rei%C3%B0a%20band.jpg


Jako nejatmosféričtější bych označil třetí skladbu, která se i v tom malém, stísněném prostoru krásně otevře a jako by hleděla skze stromy do tmavých, hlubokých údolí, ve kterých se dá snadno ztratit. Na přetřes tak může přijít podobnost s různými mrazivě epickými spolky, jako nejbližší bych volil jména Paysage d'Hiver, Darkspace nebo možná i Lunar Aurora. Je ale pravda, že právě na tomto místě se Óreiða nejvíc odváže, vytáhne nejvíc melodií, které se nabalí na původní, neustále se opakující motiv. V ostatních sklabách je ta emoční, pyšná epika víc přidušená, ale přítomna je po celou dobu alba, to je zjevné. Jen zní víc temně a zle, oproti ní je třetí díl vyloženě euforický.


Půlhodinu trvající materiál je pro čtyři výpravné skladby ideální délkou, nic se nezdá býti navíc. Přiznávám, že k tomuto ostrovnímu projektu chovám sympatie, i když jsem debutu úplně nepropadnul a nedotknul se pomyslného topu. Nově vydaný matroš bych neoznačil jako lepší nebo horší, je zkrátka krapet jiný. Je divočejší, ale jinak je styl projektu daný a fakticky spojující to kruté s hrdým docela výmluvným způsobem. Jen si myslím, že debut byl o něco kouzelnější. Tady se kouzlí víc po tmě a míň okázale. Ale o tom prostě Nóttin je.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky