Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Óreiða - Óreiða

ÓreiðaÓreiða

Victimer22.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Spojení blackmetalové epiky, meditačně volené agresivity a špíny s výhledem do dálek. Óreiða pasou po našich atmosférických choutkách.

Pět další ódy na ostrovní vybavenost chladných a temných uskupení, s nimiž se najednou na Islandu roztrhl pytel, odmítám dále komentovat. Tahle země je momentálně na výsluní, jakkoli se výsluní může zdát místem zcela nevhodným pro tento typ, mnohdy až zrůdně nepozemsky znějící muziky. Óreiða je další úderkou, kde není vůbec jasné, kdy a kde se vzala, natož abychom si zapsali do notýsků, které mozky ji tvoří. Nechme to spát.


Nechme spát celou reálnou existenci tohoto spolku. Pěkně pod rouškou tajuplnosti, on stejně netouží po tom, aby se vědělo, kdo řídí jeho smysly, úmysly a hudebně obskurní výrazivo. V termínu obskurní hledejme základ, na který se nabalují další vrstvy a popisky, neméně důležité a určující proud kapely. Její hudba je také opojná, epická a hypnoticky aktivní. A jak praví obal, s mimořádným výhledem do dálek.


Óreiða si zakládají na propojení silné atmosféry a výpravnosti se špinavou podstatou stylu. To všechno je pak přepnuto do polohy žádný vokál, žádné pózy, žádné informace a zahráno ve slušné rychlosti, s majestátně obšírným rozsahem. Také s trochou folklórního aroma v podobě falešného flétnování a dalších klapek na dobrou noc, to abych nezapomněl. Album zdobí výbušná zahuhlanost a hlavně dostatek nápadů, jak přetavit monotónní stěnu v docela srozumitelně hypnotickou nahrávku, která si sama vleze do hlavy a cesta zpět jí příliš nevoní, neboť jí není schopná. Jednotvárná, agresivní a nebezpečně se vkrádající do mysli, i taková je první deska souboru. 

 

 

Óreiða se nedá upřít silná aura a míra chytlavosti. Snoubí v sobě podmanivost a velký trumf spojit to epické z Blut Aus Nord, prohnat to kolem pobřeží, a pořešit si přitom osud vlastní ponuré prostorovosti. Vyvolány jsou jak staré časy a primární pudy, tak vesmírné dálky a schopnost skrz ně komunikovat. Ano, pokud bych se vyloženě neupjal k možnosti jít na to zeširoka, postačilo by se zmínit, že Óreiða hrají atmosférický black metal beze slov. Ale zkuste to tak obyčejně, když paleta vyjádření nabízí mnohem víc...


Co bych nerad nechal bez povšimnutí, je rozumná míra vlastní kreativity. Po celou dobu máte pocit, že si kapela neustále osvojuje pojetí, se kterým už přišli jiní, ale ve skutečnosti dává vzájemné podobnosti jen čuchnout. Óreiða po sérii dvou dem a jednoho splitka dali dohromady debut o čtyřech epických chodech propagujících charakteristický chlad severu v rovině, kterou se běžně islandské kapely neprezentují. Óreiða je dalším jménem, které si bude dobré pamatovat, o tom jsem silně přesvědčen. Snad jen má stinná stránka typické nedůvěry ve vše nové a neokoukané snižuje hodnocení do výsledné podoby. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ostatní nezdráhali a posunuli jej rovnou k absolutoriu. A já dám víc až časem...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.7.19 12:02odpovědět

Ostatní se nezdráhají. Za mě zatím druhé nejlepší album tohoto roku. Zastihlo mě to úplně nepřipraveného.

Roland / 22.7.19 17:36odpovědět

je to výborná vec, a to prvé najlepšie len zo zvedavosti je ktoré?

Lomikar / 22.7.19 19:09odpovědět

už jsem se bál, že se nikdo nezeptá: https://truchlostrzygi.bandcamp.com/album/nad-kt-rymi-nie-czuwa-aden-str

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky