Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Lehce hudebně ujetý vydavatel bazírující na nestandardně znějících interpretech, to donutí jednoho zbystřit. Řeč je o italském krámu Subsound Records s poněkud bizarním zbožím. Je libo dostat do rukou funeral jazz, nebo snad electro sludge? Tak tady to máte, dnes minimálně tu druhou zmíněnou možnost. Jednoho dne se pan majitel rozhodl seslat svoje hromy a blesky na náš (snad vcelku normální) útulek pro odložené kapely a mě padla do oka vypečená partička Osso.

Avantgardní rocker Eraldo Bernocchi, protřelý to producent, designér a prošedivělý pán v letech, se rozhodl dát dohromady s triem pošuků, kterým není svatý surový sludge, vypiplaný mathcore a už vůbec ne klasický doomík. Mají divné přezdívky, divné názvy desek a říkají si MoRkObOt. Tvorba ryze experimentální, tedy stejně jako ta, kterou se pyšní veterán Eraldo. Vytvořilo se tedy spojení dvou elementů na bázi očekávaných kudrlinek a vyčůraností směrem k tradicím bigbítu. A výsledek nezklamal.

Řekne-li se MoRkObOt, někdo si vybaví jejich přátelství s Ufomammut, někdo zase jejich noisy instrumentální hudbu, na kterou Osso zdárně navazují. Jen ten noise efekt je schován kamsi do pozadí a na povrch se dere dubová rytmika a elektronika všeobecně. Vokálů netřeba, na pořadu je drhnutí surových riffů prohozených skrz elektronické moduly, což dodává nahrávce jak na jisté barevnosti, tak naopak i na její vychladlé tváři strojnické nymfy, která se tuze nerada líbá na intimní místa. Jinak je ve společnosti Osso poměrně dusno, tlak na mysl je neúprosný a devět vykvedlaných hudebních laskominek se má čile k světu a nutí k legračním skutkům.

Vlastně, ještě že jen devět. Paní nuda se z dlouhé chvíle taky na chvíli zastaví, protože nadměrně vyšilovat není zrovna zábavnou epizodou dne a ne všechny experimenty nutně zaujmou. Ale pozitiva, nadhled a svěží dech přetrvávají. Osso jsou MoRkObOt více švihnutí elektronikou, daří se jim vnutit se do pozornosti, ale zas to není žádný festival přemetů a euforických výronů na pokraji exhibice. To ani nikdo nechce. Zkrátka pokřivený bigbít s dávkou mixu psychedelie a dubu, jen tak pro zábavu a (dejme tomu) pošetilé močení na veřejnosti. Při ranní kocovině ovšem aplikovat nedoporučuji, hlava má tendenci se spolu s mistrem Eraldem rozstřelit na kusy.