Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Oublieth - À L

OubliethÀ L'Ombre Du Royaume En Cendres

Victimer20.8.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Krátká, ovšem velmi hezky pojatá procházka ze světa žánru dungeon synth, který je tímto albem znovu předmětem mého zájmu.

V čele projektu Oublieth stojí chlápek jménem Moribond, jenž je jinak nedílnou součástí kanadské blackmetalové scény. Realizuje se v kapelách Forteresse, Ephemer nebo dalším projektu Serment, ve kterém si štípe dřevo opět zcela osamocen. Minimálně první jméno musí být každému, kdo byl na dohled quebeckému černouhelnému dolu, známé. I já mám tuhle zkušenost a některá starší alba jsem svého času v digitální podobě protočil. Dnes ale metal opustíme a oddáme se čistě klávesovému projevu na vlně dungeon synth muziky, tedy syntetické epiky, pohádkovému zatemnění a daleké výpravě v režimu silných atmosfér.

 

Oublieth je čistě oldschoolová dungeon synth záležitost. Pohybuje se v místech, která kdysi pročesával Mortiis, nebo nyní pročesává další poutník po bájné krajině Old Tower. Pohledem zpět do hluboké minulosti se dostaneme až k jednomu zásadnímu jménu, které rukopis Oublieth zdárně formovalo, k Tangerine Dream. A kdyby to bylo pořád málo, jedno jméno si dosadím sám, a to ranou tvorbu Jääportit. Snad proto, abychom u toho putování byli trochu v chládku a nepotila se nám záda. V případě kanadského tuláka máme tedy co do činění s velmi silně atmosférickým materiálem, který se ovšem neusadil v jedné poloze. Vypráví, mění se, maluje svou hudbou obraz, ve kterém je skutečně možno spatřit výjev z obalu alba. Žádné prázdné trucování nad umělohmotným přístrojem, tohle se chce od začátku prožít a také prožívá.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/logo%20oublieth.png


Svůj osobní náhled na celý tento žánr jsem díky tvorbě samotářských kreativců v čele s Elffor a Old Tower dolnil o další zajímavé jméno. Dungeon synth opravdu cíleně nevyhledávám, spíš mi přijde trochu laciný, předvídatelný, ale Oublieth vnímám jako posla dobrých zprách a zejména pak tónů a atmosfér. Je to klasika, ale velmi dobře složená a prezentovaná. V mém případě bych to dokonce nazval trefou na hlavičku a tyhle syntetické výlety podstupuji tak často, jak jsem jen v blízkosti přehrávače a jak je chuť zmírnit tlak a zvolnit. Moribond se na druhém albu projektu ukazuje jako velmi zdatný průvodce a člověk tomuto specifickému žánru plně oddaný. Muž na správném místě.


Tahle výrazně melodická a až honosně klávesová záležitost je protkána pár zvuky z venku, pěkně citlivě, aby se nic nenarušilo a nezpřetrhalo. Je v opozici k monotónnímu prostředí, ve kterém logicky dostává svůj díl prostoru vata a nuda. Tady se tyhle nešvary nedostavují a nahrávce se obloukem vyhýbají. Musím zmínit, že takto povedené dungeon synth album jsem už měsíce neslyšel a pokud prahnete po podobném oddechu ve sférách atmosférické pohádky, kde má příběh svou část mystiky a líbivosti, jste vítáni. Oublieth čeří tmu, hledí do dálky ve vší hrdosti a přitom stíhá vše odvyprávět stylem, ke kterému se člověk rád vrací. Jednoduše proto, že se to dobře poslouchá.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky