Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pásmo - Pásmo

PásmoPásmo

Jirka D.2.6.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Autentická výpověď bez příkras a s uvěřitelnou dávkou sentimentu po starých časech.

Když mě na domácí kapely a projekty musí upozorňovat zahraniční vydavatelé, je samozřejmě něco (u mě) špatně. Když se potom v takovém upozornění píše, že pokud si tu věc poslechnu, čeká mě an unparalleled voyage crafted through the mediums of dark post-punk and arcane heavy metal into the remote landscapes and mystique of the fading ex-soviet Eastern Bloc, střídá se ve mně pocit čirého zděšení a zvědavosti v naprostém chaosu. V dalších řádcích tiskové zprávy se sice vrší nejrůznější blbosti o sovětských industriálních ruinách, rozpadajících se atomových bunkrech, srovnání s Amebix nebo Killing Joke, nicméně semínko už bylo zaseto a začalo klíčit minimálně v tom, že jsem si tohle to Pásmo stáhnul.

 

Informace ke mně dotekla z amerického vydavatelství Sentient Ruin Laboratories, což je obskurní label pro obskurní umělce a důvod, proč se rozhodli po roce od vydání na kazetě investovat do vinylové reedice debutní nahrávky slezského dua Pásmo, jsem prostě potřeboval zjistit, protože tohle se neděje každý den. Do značné míry v tom nejspíš bude jistá forma fascinace čímkoliv, co zavání tím východním blokem a „druhou stranou“ období studené války, nicméně tahle perspektiva ze strany amerického imperialismu poněkud ztrácí na síle, když by se jí měl chopit někdo místní. Ten si bude muset najít důvody jiné, blízké jeho představám.

 

Pásmo band 

 

Pásmo je tvořeno dvojicí muzikantů, jejichž jména se v různém poměru prolínají dalšími prohnilými projekty (Ježura, Swordsman,…), a jste-li silná povaha a budete-li chtít na sebe nechat působit jejich osobité kouzlo, můžete to zkusit prostřednictvím Outsider Metal Kompilace (bandcamp). Vlastní projekt Pásmo je v plné míře outsider, metal už tolik ne a pokud se pustíte do jeho poslechu, budete v sobě muset popřít několik dobrých předsevzetí. Téměř všechno, co se bude během těch osmi skladeb dít, okopává dobré vychování kultivované hudební nahrávky, jakou jste si během těch let vysnili a nastavili jako etalon, ovšem úžasné na tom bude, že právě tohle nevychované, nemyté a špinavé děcko ulice si vás získá.

 

Post-punk je v případě Pásmo mnohem víc životní filosofií než hudební doktrína a otisk slezského regionu v kombinaci se sentimentem starých časů má z mého pohledu neuvěřitelné kouzlo. Je to samozřejmě do značné míry hra, ale přistoupit na její pravidla je osvěžující pocit, který mě neopouští ani s přibývajícím počtem poslechů. Nic na tom nemění neskutečně falešný zpěv, muzikantská jednoduchost ani diletantský zvuk, protože zvětralé pivo v bufetu na stojáka musí mít právě tuhle příchuť. Příchuť marnosti, životní rezignace, ale současně i vzájemnosti a blízkosti lidí podobného druhu. Topit se s nimi v životních osudech a nejen nevidět, ale ani nehledat světlo na konci tunelu, je pro mě atmosféra téhle desky.

 

Hledat nějakou podobnost v případě tohoto alba mi přijde jako zbytečná práce, ale chcete-li, přiznám podobnou náturu s Amebix, místy hlasovou deklamaci Františka Štorma, začátky XIII. století, syrovost Isengard, obskurní vesnickou zábavu i moje vlastní vzpomínky na devadesátky v Česku. Je to koktejl nálad a kombinace životního ztroskotání s živočišným pudem přežít za každou cenu, čemuž odpovídá hudební marasmus povýšený na hrdost. V kontextu dnešního světa, dokonalého až tak, že se z něj půlka lidí hroutí, je tohle autentická výpověď, která mluví opravdově a bez příkras způsobem, jenž jsme dávno opustili.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky