Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Pearl Jam - Lightning Bolt

Pearl JamLightning Bolt

David10.1.2014
Zdroj: černý 12" vinyl (#374936-9)
Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Nemá cenu si nalhávat, že Pearl Jam vymysleli nějaké převratné veledílo, které bez problémů přepíše dosavadní dějiny a z jejich milníků udělá pět malých do školky. Pánové se jednoduše baví, nepřemýšlí nad tím, jak by měli znít, jak by se měli tvářit, komu se zavděčit… nic víc, nic míň a já jim to prostě žeru i s navijákem.

Pearl Jam. Kapela, která mě provází životem už hezkou řádku let. Můj soukromý zdroj nevyčerpatelné energie, radosti, ale i chvil uvolňujícího odpočinku a katalyzátor zcela přirozeně napomáhající spalovaní nahromaděného napětí a chmurů, vyhlazovač vrásek i rozjasňovač tupých výrazů… má naprostá srdcovka… Možná i proto tato recenze neměla původně vůbec vzniknout. Zachovat objektivitu a chladnou hlavu není v tomto případě zrovinka věcí z nejsnadnějších, nicméně během několika posledních seznamovacích měsíců můj původně značně rozháraný světonázor na novinku Ligtning Bolt pomalounku, polehounku, nenásilně vykrystalizoval v čistý a jasně definovaný útvar prostý jakýchkoliv pochybností, váhavých myšlenek a nedodělků.

 

Pearl Jam 2013

 

Pánové už dlouhá léta neplatí za inovátory a objevitele nových, netušených cest, i když popravdě… jejich vývoj ani v počátcích kariéry nevykazoval žádné extra překotné změny či snahy o konverze k odlišným stylovým výrazům. Šlo spíše o nenucený, přirozený posun, vstřebávání okolních vlivů díky otevřenosti vůči světu i sobě samým. Respektování logické návaznosti, vlastních kořenů, své minulosti a přítomnosti, tedy evoluce… nikoliv revoluce. V kontextu posledních desek sice nelze hovořit o bůhvíjakém rozvíjení nebo rozkvětu. Pearl Jam jsou již dávno dospělou formací, jejíž zenit se leskne kdesi v dáli minimálně o jedno desetiletí zpět, ale i přesto mi jejich alba přináší stále jen stěží popsatelné potěšení… a Lightning Bolt v tomto ohledu není žádnou výjimkou.

 

PJ vinyl

 

Pearl Jam se již nikdy nevydají cestou rozervaných Ten nebo Vs., konec konců s padesátkou na krku by vypadali přinejmenším jako ubohá karikatura sebe sama. Jejich současná existence není založena na snaze o zopakování něčeho neopakovatelného, ale jen a pouze na čiré radosti. Radosti ze společné tvorby, hraní, fanoušků, života… a z Lightning Bolt zmíněná radost přímo čiší na všechny strany. Nemá cenu si nalhávat, že Pearl Jam vymysleli nějaké převratné veledílo, které bez problémů přepíše dosavadní dějiny a z jejich milníků udělá pět malých do školky. Pánové se jednoduše baví, nepřemýšlí nad tím, jak by měli znít, jak by se měli tvářit, komu se zavděčit… ona všudypřítomná svoboda a nadhled v kombinaci s intuitivní sehraností, schopností napsat jednoduchou rockovou skladbu a vtisknout jí životadárnou energii, ladnost i důraz, schopností na minimálním prostoru vyjádřit takové množství emocí, jež by jiným vystačilo s rezervou na tři dlouhohrající počiny a tvářit se při tom, jako by šlo o tu nejpřirozenější věc na světě, dává dohromady obraz vynikající, uvolněné desky. Desky, která dokáže být milým společníkem prakticky za všech okolností bez omezujících podmínek a otravných požadavků. Pearl Jam nahráli další výborné album, potvrzení současné pohody a důkaz smysluplného pokračování vstříc dalším metám, které jisto jistě stále ještě čekají na své pokoření.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

rock / 26.2.14 14:37odpovědět

Kvalitní rock bez ukňouraných manýrů z dřívějška. Palec nahoru.

David Kasík / 13.1.14 11:31odpovědět

Deska opravdu za ty peníze stojí... tvrdší, vykrojený masivní gatefold, 12" booklet, těžší vinyl a v neposlední řadě o kapku příjemnější zvuk než z CD masteru... vřele doporučuju:-)

Jirka D. / 13.1.14 10:06odpovědět

Bezvadná deska, PJ jsou pro mě jistota. Do gramodesky jsem se nakonec taky namočil, jiné radosti si odepřel, za pár dní bude snad doma. Podle fotek na webu je to lahůdka.

Sorgh / 10.1.14 10:15odpovědět

Vinyl, téda, tady se někdo plácnul přez kapsu:-) Tohle je výborná deska. Tím, že chlapi nic neřeší, že hrají s potěšením a uvolněností je cítit na míle daleko a z Lightning Bolt se vyklubal skvělý společník. Obálka je taky super!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky