Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ještě než se nadobro zastavím u nechutně poetického komba PERGAMEN za účelem rozboru jejich posledního nesvatého sakramentáře "Per Somnum", rád bych zmínil jeho nestandardní booklet. Ano, prioritou jest hudebno, výrazné čertovské fluidum, ale proč nezačít pro jednou pozpátku a neprolistovat se zajímavou knihou lyriky a doprovodných obrazů. Netradiční A5 formát nabízí zajímavě pořešené přírodní scenérie na fotografiích, k zahlédnutí je také podobizna mistra Deathera, jak se nejspíš proměňuje v cosi nelidského. Na protilehlých stranách lze nalézt zrcadlově stínovanou hlavní fotografii dané dvojstrany a Benyho text ke konkrétní skladbě. Musím říci, že i texty pobraly dost z netradičnosti a těší se jisté originalitě a četbě k zamyšlení. Jak už jsem se kdesi zmínil, ponejvíce na textech oceňuji fakt, kterak je autor schopen pracovat s nekonečné možnosti nabízejícím českým jazykem. Beny sice není žádný Franta Štorm, ale výzvy se nebojí a jeho styl skládání textů vidím jako rozhodně vydařený.

K albu samotnému doplním info, že bylo naboucháno již za asistence smutných podzimních dní loňské sezóny, a to střídavě ve studiích Electrocute a Hellsound. Ovšem to nic neubírá na jeho aktuálnosti. Osobní přístup k těmto pražským black docentům mám veskrze pozitivní, neboť jsem majitelem předešlé nahrávky "Nechutné divadlo...", které mě v době svého vydání pár dní docela věrně obšťastňovalo a nutilo k pozornosti. Nejinak je tomu s novinkovým sdílením temných emocí "Per Somnum". Sama přítomnost tohoto alba v tajuplných prostorách mého starého podkrovního bytu na kraji oderského polesí vyvolává jistou dávku vhodné a sympaticky temné produkce, jež by mohla zalít mé dojmy pocitem něčeho neobvyklého. Ovšem neděje se tak zcela úplně. Nejdříve jsem se ujistil, že skutečně nedisponuji podkrovním bytem, natož horským oderém za okny a "Per Somnum" jako celek na mě nepůsobí zas tak blahodárně a epicky netradičně. PERGAMEN mám nadále v očích jako nadějnou formaci, která stále ještě naplno neřekla, čeho je schopna a co je v jejich silách. Čas pokročil, ale zatím nejsem přesvědčen o faktu, že by jsem musel opravdu obdivovat tvorbu, která má na víc.

"Per Somnum" na mě působí poměrně jednotvárným dojmem, více odvahy a experimentů by desce jenom prospělo. Otázkou je, nakolik jsou experimentům, dalších rozměrů a výzev nakloněni samotní protagonisté. Album rozhodně není propadák, nebo nevýrazné dílo, v opačném gardu jej vidím dokonce jako přínosné. Na naší scéně jde o jistě osvěžující záležitost, ale výsledný dojem kazí rozpaky právě nad myšlenkami, že šla novinka ještě trochu popotáhnout, hnout se z místa a nestagnovat. Pocit občasné stagnace se skutečně místy dostavuje a je tomu naprostá škoda. PERGAMEN jsou za celou svou éru nechutné poetiky tělesem, které mám zafixované jako jedno z těch, na něž je napětí si vyčkat, žádostiv nečekaných slovních obratů, lehce teatrální dynamiky a celkově mrzké produkce, ze které je libo si nechat vrtat reálné myšlenky a nechat je proměnit v pouhý prach. Přesto mi "Per Somnum" posílá vzkazy do šedé kůry fantazie tak nějak okleštěně.

Chybí mi víc proměnlivosti, "Per Somnum" více než cokoli jiného vnímám jako agresivní nahrávku. Jistě, má býti útočnou a plenící bestií, ovšem zaslušilo by se na více místech podráždit smysly rostlejším množstvím mírně potrhlé kreativity. Také bych řekl, že kapele prospívají pomalejší hutná tempa, neb i ony jsou v poměrně rychlém korytu "Per Somnum" jistou odlišností. Za maximálně přínosnou pak považuji sedmou hořící svíci s názvem "Seance", kde se chlapci nebojí experimentů a povolí uzdu zhýralému odcizení a občasným plastickým tempům. Více těchto etud a pohybů jinam. Od čtvrtého alba už zkušené kapely bych právě tyto úkroky z lehké fádnosti jen uvítal. Hlavní devíza i přes drobné zklamání z aktuální fošny přesto zůstává. PERGAMEN jsou dnes originální a již poměrně lehce definovatelnou hydrou, kterou nadále řadím mezi to zajímavější poetické zlo našich luhů, borů a divadelních prken, co znamenají vřed.